Je horší se narodit s duševní poruchou, nebo získat psychické onemocnění v průběhu života?

Horší pro toho člověka je „získat“ duševní poruchu nebo nějaký ten handicap až během života.
Ale záleží taky na typu nemoci a její závažnosti.

V tom konkrétním ohledu ten člověk, co se s tím narodil, nebyl nikdy zdravý, už od mala je zvyklý na určitý standard, se vším k tomu uzpůsobené a celý život je to tentýž člověk. Ale zdravý člověk, který o něco během života přijde, a má třeba normální život atd., pro něj to bude velká rána, válka ztráta nebo spíš ztráty. V tomto smyslu je to určitě horší, když nějaká taková nemoc a různé postižení člověka postihne později…schizo­frenie, nějaké halucinace, ochrnutí, ztráta končetiny,.. Zdraví je pro člověka asi to nejcennější a když o něj přijde, obzvlášť v závažné míře, ví o co přišel, přijde i o ten normální život a celý se může zhroutit (vztahy, rodina, manželství, důstojnost, práce, samostatnost,…), bude potřebovat pomoc, může se stát nebezpečný sobě, ale i ostatním. A co se týká závažných duševních chorob, které bychom mohli popsat taky jako šílenství, tak pro toho zdravého člověka to může v jistém smyslu znamenat smrt (smrt jeho osobnosti/identity, vědomí… To se tolik od „normální“ smrti neliší. Fyzicky žije/přežívá, ale mentálně/duševně už to nebude ten člověk. Tak v takovýchto závažných případech určitě neplatí, že to vyjde na stejno pro toho člověka a jeho blízké, ať už se s tím narodí nebo s emu to přihodí během života… Mnohem větší rána pro všechny, je to, až v průběhu života, kdy ten člověk může mít svůj vlastní život, rodinu, děti a vůbec prostě všechno… A najednou třeba skoro nic).

Upravil/a: Disraeli

Ve výsledku je to jedno, jak pro toho člověka, tak pro jeho okolí.

Ono to ve finále vyjde na stejno.