Otázka má ryze akademický morální, tedy filosofický, rozměr, ovšem vychází z reálných případů, arciť jich nebylo mnoho.
Představte si, ku příkladu, lapku, který přijde, zakuklený, takový celkově neupravený, k madam, takto z večera v pochmurném prosinci, vytáhne kudlu, ukáže madam kudlu a řekne: „Naval prachy a šperky, krávo, jinak tě podřežu, svině!“, nebo přijde, za stejných vnějších okolností, milostivý pán, galant a elegán, hezky padnoucí oblek, ulízanou pěšinku, klobouk, bílou šálu, smekne klobouk, mírně se ukloní a praví: „Velice se omlouvám, milostivá paní, že jsem nucen vás takto obtěžovat v tomto nevlídném počasí, nicméně, má stávající situace mi nedává jinou možnost, než vás, s opravdu velkým politováním, požádat abyste mi umožnila, jen na krátký čas, nahlédnout do vaší kabelky, zda se v ní nenachází jisté cenné předměty, které vy, s ohledem na vaši současnou situaci, můžete spíše postrádat a já, s ohledem na mou situaci, mohu opravdu urgentně potřebovat. Věřte mi, že mi je celé situace líto, z hloubi srdce se stydím, ale opravdu, opravdu jsem nucen k ní nyní přistoupit. Pevně věřím ve vaše plné pochopení a plnou spolupráci a pevně doufám, že nebude nutné užít jistých méně obvyklých a komfortních prostředků k dosažení mého cíle (a v ruce se blejskne kudla). Ještě jednou se velice omlouvám, proto, mohu vás, nyní, co nejuctivěji požádat?“
Oproti všelidovým představám to není až tak nemožné, jak se to na první pohled jeví a není to ani tak překvapivé: když k noblesní dámě, madam, na úrovni, taková „Lizetka“ z Tankového praporu po padesátce, přijde uhlazený, vyholený, třicátník, smekne klobouk, mírně se ukloní a klidným hlasem, s úsměvem na tváři, jí něco říká, tak ta „madam“ je polichocena. A klidně to může být i uprostřed davu (arciť v našem případě není), protože kdyby ta madam začala ječet, tak galant se ještě více ukloní, řekne něco v tom směru „velice se omlouvám, madam, došlo k politováníhodnému omylu. Omluvám se, na shledanou!“, nasadí si klobouk, otočí se na podpatku, a než stačí ženská okolí povykládat, o co že vlastně šlo, tak je činec v trapu. A i když mu bude ukazovat tu kabelku, a on si z ní brát např. peníze a ona mu bude dávat své šperky, tak okolí nebude absolutně tušit, že se děje něco nepatřičného, ne tak závažný zločin.
Podobný případ se skutečně stal, v 19. století, a byl i zfilmován, v Případech detektiva Murdocha (S04E12).
Ale jistou míru slušnosti měla, a někdy má, i běžný kriminálník, tedy běžný, professionální, z galérky: slušný bytař po sobě byt zamknul (protože měl „paklíč“, že). Slušný kapsář zvládl vytáhnout šrajtofli, vytáhnout z ní bankovky a drobné a doklady vám, nepozorovaně, vrátit do kapsy. V obou případech ten kriminálník, oproti neslušnému, riskoval – zdržoval se.
Ale zpátky k thematu: subjektivně bude většina lidí vnímat přepadení prvním lupičem (hulvátem) jako tisícinásobně horší, poněvadž jednáním hulváta se budou cítit osobně dotčeni. A, stejně tak, většina lidí bude minimálně vnímat přepadení lupičem galantem méně osobně, protože bude polichocena tím, s jakou úctou a respektem s nimi jednal. Přitom materie je naprosto shodná: baba přišla o hodinky, prstýnky a několik tisícovek.
Měl by galant dostat mírnější trest, než hulvát? Nebo by, naopak, měl dostat přísnější trest galant, „protože je ztracený, že je rafinovaný“? Nebo by na to soud neměl brát vůbec zřetel – prostě loupež s kudlou, jako loupež s kudlou?
https://www.csfd.cz/film/253046-pripady-detektiva-murdocha/492626-libajici-lupic/galerie/
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? led, Rokio, aliendrone, bobi12, penny21 před 699 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Loupež s kudlou, jako loupež s kudlou, oba by měli vyfasovat stejně.
Ježiš… Soudy a jejich judikatura, twl to spíš postavím Eiffelovku na
mořské pěně!
Tak co je mně známo, tak soudy NĚKDY přihlíží ke způsobu provedení
činu např. je-li zločin „obzvláště brutální“, popřípadě je podvod
„obzvláště zavrženíhodným“ způsobem prováděn [např. oběti jsou
přestárlé osoby s nižší mentální kapabilitou]. A hnedle to pro
pachatele znamená posunutí do vyššího odstavce (s vyšší trestní
sazbou).
Z toho by se DALO odvodit, že vulgární hulvát by měl dostat přísnější
trest.
Jenže…
Soudy v Črdeli soudí DLE VLASTNÍHO UVÁŽENÍ (nějaké zákony – PCHE!,
k těm přihlédnout může a NEMUSÍ – k tomu jsou zase JINÉ zákony),
protože tak je to PRO SYSTÉM nejlepší. S prstem v nose nepřipustí důkaz
neviny (např. alibi – prohlásí je za „účelové“, tedy lživé) a
stejně tak hladce tě odsoudí na základě pouhých indicií a nulových
důkazů (např. „Byls v inkriminovanou dobu v Praze – ANO – tedy jsi
to MOHL udělat – ergo JSI VINNEN!“). Pokud k tomu připočtu speciální
verzi tzv. „právničtiny“, kde definice v „právničtině“ může být
odlišná, dokonce i v rozporu od definice např. fyzikální či jiné
rozumné.
Pokud se ptáš na HMOTNÝ rozdíl, tak NWM, neznám právnický výklad (PŘESNOU definici) termínu „hmotný“ v „právničtině“.
Dále je tu samotná praktická stránka věci. Ono totiž V PRAXI se může stát, že takového „zdvořilého lupiče“ podceníš (budeš si myslet, že je to blbý vtip např.) a tím ho DONUTÍŠ přejít k DŮRAZNĚJŠÍ VÝZVĚ, tedy např. bodnutí tě do břicha, abys ho už ZAČAL brát vážně. KDO by pak nesl „příčinnou“ vinu? Lupič, který „nepřesvědčivě/nedůrazně žádá“ (a tím způsobil eskalaci) NEBO oběť, která lupiče „nebere vážně“ a ignoruje jeho výzvu?
Ech, nemám rád tyhle „hry podle pravidel, ale BEZ PRAVIDEL“, celkem by se šikla „jiná odpověď“, protože ani jedna z nabízených mi nevyhovuje. 😐
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Filip84 Nahlásit |
Loupež s kudlou, jako loupež s kudlou, oba by měli vyfasovat stejně.
Ve výsledku to bude zřejmě u soudu stejné.
Ale šlo by to i bez toho románu, který jsem stejně nečetl.
Upravil/a: elkon
0 Nominace Nahlásit |
Hulvát by měl dostat přísnější trest.
Mimochodem a proč jen seriál detektiv Murdoch? Románů o lupiči
gentlemanovi Arsenu Lupinovi se ve Francii napsalo spousta. Takže velká
inspirace tu byla, že se určitě našla spousta co to zkusila.
V čem je chyba té úvahy, že neexistuji stejné tresty za podobné zločiny,
v trestních zákonicích je vždy rozpětí s řadou okolnosti které má
soudce vzít v úvahu.
0 Nominace Nahlásit |
Loupež s kudlou, jako loupež s kudlou, oba by měli vyfasovat stejně.
Škoda byla spáchána, výsledek tentýž. Uznáváte snad např. protimluv “milosrdný vrah” ?
Upravil/a: Ametyst
0 Nominace Nahlásit |
Loupež s kudlou, jako loupež s kudlou, oba by měli vyfasovat stejně.
Toto nie je otázka hmotnosti, ale trestnosti.
Nesúdi sa len čin, pre ktorý sú stanovené trestné sadzby zákonom, ale aj
spôsob a dôvody vykonania tohto trestného činu majú vplyv na odsúdenie,
prípadne poľahčujúce/priťažujúce okolnosti tohto činu v rozpätí
trestného zákona.
Vy tu opisujete 2 spôsoby rovnakého trestného činu, pre ktoré je
stanovená rovnaká sadzba v zmysle zákona. Ale príčiny a spôsob vykonania
tohto trestného činu môžu byť pritom rozdielne, čo má vplyv na výšku
následného trestu.
Použijem iný príklad zabitia nožom. Ak dospelý človek zabije dospelého človeka znepriateleného štátu nožom (nie vo vojne) je tento čin hodnotený rovnako v oboch štátoch?
toto nie je definícia len práva (to posudzuje trestní činy v zmysle platných zákonov, ale aj morálky, zvyklostí spoločnosti v čase keď sa udial vami popisovaný čin.
Upravil/a: led
0 Nominace Nahlásit |
led: Skutkový popis je, jaký je. Pohnutky činců nejsou známy ani v jednom případě – oba využili svého konstitučně zaručeného práva držet hubu. A pokud využije obviněný konstitučně zaručeného práva držet hubu, o jeho pohnutkách se, prakticky, není jak dozvědět. Prostě a jednoduše, pro toto berme, že nejsou ustanoveny.
Důvody, či pohnutky, nemohou mít vliv na odsouzení, mají vliv pouze na subsumpci skutku pod příslušný odstavec, a tedy na trestní sazbu, a potom na její výměru v rámci zákonného rozpětí. Na odsouzení má vliv výhradně jen korrelace mezi skutkem, který lze prokázat a příslušnou dikcí trestního ustanovení – zásada nullum crimen sine lege.
Znovu opakuju: otázka je banálně prostá, je filosofická, nikoli právní: je zavrženíhodnější, a tedy i společensky škodlivější, klasický, „rovný“, přímočarý lupič zakuklenec a „hulvát“, nebo lupič gentleman? Obojí má svůj psychologický efekt, obojí je forma machiavellismu, avšak každá je typově zcela odlišná.
Filip84, zjavne máte problémy s porozumením textu v slovenčine.
Nezaoberám sa trestným právom, akoby ste si mohli myslieť z textu
„Nesúdi sa len čin, pre ktorý sú stanovené trestné sadzby zákonom“,
na súde sú presne stanovené paragrafy. Ale ďalej už je to o chápaní
„príčiny a spôsob vykonania tohto trestného činu môžu byť pritom
rozdielne“… „toto nie je definícia len práva (to posudzuje trestní
činy v zmysle platných zákonov, ale aj morálky, zvyklostí spoločnosti
v čase keď sa udial vami popisovaný čin.“
Najprv o informácii premýšľajte a až potom súďte.
Malá rada: nevšímajte si kto píše, ale čo píše.
Ametyst: Srovnání např. s milosrdným vrahem není příkladné.
To, co zde bude mít vliv na výměru trestu v mezích zákonné trestní sazby, není to, je-li slušné chování čince polehčující okolností; to samo o sobě být nemůže, není jako polehčující okolnost subsumovatelné pod polehčující okolnosti předpokládané positivním právem, včetně trestního práva hmotného a judikatury.
Naopak, je věcí posouzení, úvahy, není-li rozmysl galanta větší přitěžující okolností, jakož i to, že k usnadnění spáchání skutku použil zvláštní lsti – přeci jenom banditu s kuklou a kudlou člověk očekává. Lekne se, drží ho živočišný strach o život, ale očekává. Galanta nikoli, je tím zaskočen, svým způsobem paralysován se bránit – vždyť se chová tak hezky!
Filipe, moje pointa je ta, že výsledek zločincova chování je tentýž! Jaképak ohledy a druhé a třetí šance.
Ametyst: Takto ale trestní právo nefunguje, respektive, nefunguje už poměrně hodně dlouho, a ani nemá fungovat.
Podle této logiky by musel dostat naprosto shodný (taxativní) trest vrah, který trýznivým způsobem, z rozmyslu a pro potěšení, utýral člověka, vrah, který vraždil v affektu, chauffeur auta, který přepískl zatáčku, přejel do protisměru a zabil chodkyni, chauffeur auta, který přehlédl, skrze slunce, bábu na přechodu a zabil jí, ale i např. lékař, který udělal banální chybu.
Protože „výsledek zločincova chování je tentýž“: 1× umrlec.
Tak to ale nefunguje a fungovat nemá.
Tady jde o, vcelku banální, morální dillema: je typově společensky škodlivější, a tedy zavrženíhodnější, prostá, „rovná“, agrese, nebo rafinovaný, elegantní, machiavellismus? S právem to opravdu souvisí pouze okrajově, je to věc ethická, tedy, filosofická.
Ametyst>>> No já nwm, ale myslím, že JE rozdíl mezi KONKRÉTNÍMI zločiny, od toho jsou přeci i trestní sazby v nějakém rozmezí a nikoliv striktně taxativně načíslené.
Třeba ten kanadský (myslím) „doktor Smrt“, který podával intravenózně něco, po čem pacient v terminálním stádiu rakoviny ve spánku umřel a tím mu zkrátil utrpení, NAVÍC na ŽÁDOST samotného pacienta (já jsem jednou jako mlaďas za bolševika prošel na onkologii lůžkovým oddělením s takovými pacoši a NEDIVÍM SE jim, že chtějí už KONEČNĚ umřít, přímo po tom VOLAJÍ a TOUŽÍ!) přeci NENÍ totéž, co např. Ivan Roubal.
Z tamní právní praxe byl doktor VRAH, ale nestyděl bych se ho označit jako „milosrdného“, navíc když to dělal zdarma, resp. na své náklady (ona i ta injekce něco stojí). Je to DOST složité a záleží i na OSOBNÍM pohledu a vnímání toho, co „je dobro“.
Petr: „V čem je chyba té úvahy, že neexistuji stejné tresty za podobné zločiny, v trestních zákonicích je vždy rozpětí s řadou okolnosti které má soudce vzít v úvahu.“
To není chyba, to je vlastnost:
Stejné tresty existují, podle zásady nulla poena sine praevie lege poenali, zákonnou výměrou trestu v trestním kodexu, a to že je „od – do“ také není vada.
Přitěžující okolnosti jsou věcí trestního práva hmotného: čím snazší dokonání skutku činec má, tím je jeho skutek společensky škodlivější, a tím přísnější trest by mu měl být, v rámci zákonné trestní výměry, uložen. Praxi neřeš, my theoretisujeme, mezi právní theorií a praxí je vždy nějaká diarchie, někdy je to dobře, někdy to není dobře.
Popis skutku i skutkových okolností je dostatečný na to, aby kdo to umí a je ochoten si učinil podstatný závěr: u obou jsou shodné přitěžující okolnosti, jako, že je to za tmy, na opuštěném místě, mužem na ženě, tedy, silnějším na slabším, s bezprostřední pohrůžkou násilím se zbraní v ruce. Liší se to pouze tím, že ten jeden je „rovný“, přímočarý, takový, jak, zhruba, člověk očekává, že bude bandita vypadat a konat, ten druhý je přesný opak.
elkon: A protože jsi „román“ nečetl, odpověděl jsi blbě. Otázka nezněla, jaké to bude u soudu, ale jaké by to mělo u soudu být, a to nikoli podle práva, ale morálně – filosoficky; vox populi.
Drap | 8222 | |
led | 4068 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2777 | |
zjentek | 2723 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2018 | |
aliendrone | 1938 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |