Historie úprav
Zeptal/a se – 15.prosinec 22:33
Je hmotný rozdíl v tom, je-li zločinec slušný, nebo neslušný?
Aktuality a zábava – Zábava a ostatní
Otázka má ryze akademický morální, tedy filosofický, rozměr, ovšem vychází z reálných případů, arciť jich nebylo mnoho.
Představte si, ku příkladu, lapku, který přijde, zakuklený, takový celkově neupravený, k madam, takto z večera v pochmurném prosinci, vytáhne kudlu, ukáže madam kudlu a řekne: „Naval prachy a šperky, krávo, jinak tě podřežu, svině!“, nebo přijde, za stejných vnějších okolností, milostivý pán, galant a elegán, hezky padnoucí oblek, ulízanou pěšinku, klobouk, bílou šálu, smekne klobouk, mírně se ukloní a praví: „Velice se omlouvám, milostivá paní, že jsem nucen vás takto obtěžovat v tomto nevlídném počasí, nicméně, má stávající situace mi nedává jinou možnost, než vás, s opravdu velkým politováním, požádat abyste mi umožnila, jen na krátký čas, nahlédnout do vaší kabelky, zda se v ní nenachází jisté cenné předměty, které vy, s ohledem na vaši současnou situaci, můžete spíše postrádat a já, s ohledem na mou situaci, mohu opravdu urgentně potřebovat. Věřte mi, že mi je celé situace líto, z hloubi srdce se stydím, ale opravdu, opravdu jsem nucen k ní nyní přistoupit. Pevně věřím ve vaše plné pochopení a plnou spolupráci a pevně doufám, že nebude nutné užít jistých méně obvyklých a komfortních prostředků k dosažení mého cíle (a v ruce se blejskne kudla). Ještě jednou se velice omlouvám, proto, mohu vás, nyní, co nejuctivěji požádat?“
Oproti všelidovým představám to není až tak nemožné, jak se to na první pohled jeví a není to ani tak překvapivé: když k noblesní dámě, madam, na úrovni, taková „Lizetka“ z Tankového praporu po padesátce, přijde uhlazený, vyholený, třicátník, smekne klobouk, mírně se ukloní a klidným hlasem, s úsměvem na tváři, jí něco říká, tak ta „madam“ je polichocena. A klidně to může být i uprostřed davu (arciť v našem případě není), protože kdyby ta madam začala ječet, tak galant se ještě více ukloní, řekne něco v tom směru „velice se omlouvám, madam, došlo k politováníhodnému omylu. Omluvám se, na shledanou!“, nasadí si klobouk, otočí se na podpatku, a než stačí ženská okolí povykládat, o co že vlastně šlo, tak je činec v trapu. A i když mu bude ukazovat tu kabelku, a on si z ní brát např. peníze a ona mu bude dávat své šperky, tak okolí nebude absolutně tušit, že se děje něco nepatřičného, ne tak závažný zločin.
Podobný případ se skutečně stal, v 19. století, a byl i zfilmován, v Případech detektiva Murdocha (S04E12).
Ale jistou míru slušnosti měla, a někdy má, i běžný kriminálník, tedy běžný, professionální, z galérky: slušný bytař po sobě byt zamknul (protože měl „paklíč“, že). Slušný kapsář zvládl vytáhnout šrajtofli, vytáhnout z ní bankovky a drobné a doklady vám, nepozorovaně, vrátit do kapsy. V obou případech ten kriminálník, oproti neslušnému, riskoval – zdržoval se.
Ale zpátky k thematu: subjektivně bude většina lidí vnímat přepadení prvním lupičem (hulvátem) jako tisícinásobně horší, poněvadž jednáním hulváta se budou cítit osobně dotčeni. A, stejně tak, většina lidí bude minimálně vnímat přepadení lupičem galantem méně osobně, protože bude polichocena tím, s jakou úctou a respektem s nimi jednal. Přitom materie je naprosto shodná: baba přišla o hodinky, prstýnky a několik tisícovek.
Měl by galant dostat mírnější trest, než hulvát? Nebo by, naopak, měl dostat přísnější trest galant, „protože je ztracený, že je rafinovaný“? Nebo by na to soud neměl brát vůbec zřetel – prostě loupež s kudlou, jako loupež s kudlou?
https://www.csfd.cz/film/253046-pripady-detektiva-murdocha/492626-libajici-lupic/galerie/
Zeptal/a se – 17.prosinec 3:28
Je hmotný rozdíl v tom, je-li zločinec slušný, nebo neslušný?
Aktuality a zábava – Zábava a ostatní
Otázka má ryze akademický morální, tedy filosofický, rozměr, ovšem vychází z reálných případů, arciť jich nebylo mnoho.
Představte si, ku příkladu, lapku, který přijde, zakuklený, takový celkově neupravený, k madam, takto z večera v pochmurném prosinci, vytáhne kudlu, ukáže madam kudlu a řekne: „Naval prachy a šperky, krávo, jinak tě podřežu, svině!“, nebo přijde, za stejných vnějších okolností, milostivý pán, galant a elegán, hezky padnoucí oblek, ulízanou pěšinku, klobouk, bílou šálu, smekne klobouk, mírně se ukloní a praví: „Velice se omlouvám, milostivá paní, že jsem nucen vás takto obtěžovat v tomto nevlídném počasí, nicméně, má stávající situace mi nedává jinou možnost, než vás, s opravdu velkým politováním, požádat abyste mi umožnila, jen na krátký čas, nahlédnout do vaší kabelky, zda se v ní nenachází jisté cenné předměty, které vy, s ohledem na vaši současnou situaci, můžete spíše postrádat a já, s ohledem na mou situaci, mohu opravdu urgentně potřebovat. Věřte mi, že mi je celé situace líto, z hloubi srdce se stydím, ale opravdu, opravdu jsem nucen k ní nyní přistoupit. Pevně věřím ve vaše plné pochopení a plnou spolupráci a pevně doufám, že nebude nutné užít jistých méně obvyklých a komfortních prostředků k dosažení mého cíle (a v ruce se blejskne kudla). Ještě jednou se velice omlouvám, proto, mohu vás, nyní, co nejuctivěji požádat?“
Oproti všelidovým představám to není až tak nemožné, jak se to na první pohled jeví a není to ani tak překvapivé: když k noblesní dámě, madam, na úrovni, taková „Lizetka“ z Tankového praporu po padesátce, přijde uhlazený, vyholený, třicátník, smekne klobouk, mírně se ukloní a klidným hlasem, s úsměvem na tváři, jí něco říká, tak ta „madam“ je polichocena. A klidně to může být i uprostřed davu (arciť v našem případě není), protože kdyby ta madam začala ječet, tak galant se ještě více ukloní, řekne něco v tom směru „velice se omlouvám, madam, došlo k politováníhodnému omylu. Omluvám se, na shledanou!“, nasadí si klobouk, otočí se na podpatku, a než stačí ženská okolí povykládat, o co že vlastně šlo, tak je činec v trapu. A i když mu bude ukazovat tu kabelku, a on si z ní brát např. peníze a ona mu bude dávat své šperky, tak okolí nebude absolutně tušit, že se děje něco nepatřičného, ne tak závažný zločin.
Podobný případ se skutečně stal, v 19. století, a byl i zfilmován, v Případech detektiva Murdocha (S04E12).
Ale jistou míru slušnosti měla, a někdy má, i běžný kriminálník, tedy běžný, professionální, z galérky: slušný bytař po sobě byt zamknul (protože měl „paklíč“, že). Slušný kapsář zvládl vytáhnout šrajtofli, vytáhnout z ní bankovky a drobné a doklady vám, nepozorovaně, vrátit do kapsy. V obou případech ten kriminálník, oproti neslušnému, riskoval – zdržoval se.
Ale zpátky k thematu: subjektivně bude většina lidí vnímat přepadení prvním lupičem (hulvátem) jako tisícinásobně horší, poněvadž jednáním hulváta se budou cítit osobně dotčeni. A, stejně tak, většina lidí bude minimálně vnímat přepadení lupičem galantem méně osobně, protože bude polichocena tím, s jakou úctou a respektem s nimi jednal. Přitom materie je naprosto shodná: baba přišla o hodinky, prstýnky a několik tisícovek.
Měl by galant dostat mírnější trest, než hulvát? Nebo by, naopak, měl dostat přísnější trest galant, „protože je ztracený, že je rafinovaný“? Nebo by na to soud neměl brát vůbec zřetel – prostě loupež s kudlou, jako loupež s kudlou?
https://www.csfd.cz/film/253046-pripady-detektiva-murdocha/492626-libajici-lupic/galerie/
