Je člověk, který se prezentuje jako nedemokrat, apriori nesvobodomyslný člověk?

Filip84

Taky je třeba si uvědomit, že demokracie = demos kratos = vláda lidu. Stricto sensu nic víc, nic míň. Argumentum reductione ad absurdum to může být tyranie většiny, jako byla za první Révolution Francais: veškerá moc v rukou Výboru pro veřejné blaho a guillotina měla žně. Demokracie nemá nic společného s právním státem, svobodou jednotlivce, lidskými právy, občanskými právy, či kolektivními právy. Sama o sobě, vlastně, vůbec.

Problém našeho, moderního a liberálního, pojetí demokracie je, že jde o absolutní utopii. Theoretici jak francouzské revoluce, tak Otcové zakladatelé, předpokládají odpovědnost občana, jinými slovy, to, že občan má právo jít k volbám má být spojeno s povinností něco mít v hlavě, ne jenom s věkem. Dneska je to přesně naopak, v hlavě mají kulové hovno a rozhodují se pouze a jen na základě propagandy.

Dnešní systém tím, jak je nastavený, tak umožňuje – buďto naprosto legálně nebo naprosto nepostižitelně – korrupci politiků (kde jinde by vzal na kampaň, že?), lobbing, čímž se ale z vlády většiny stává vláda oligarchů. Theoretická demokratický liberální právní stát tak, jak je theoreticky konstruován, nikde a nikdy nefungoval.

Disraeli

Dnes se samozřejmě vše zjednodušuje na demokratické (dobré) a nedemokratické (tedy špatné). Jen demokracie a demokratický režim/systém a nic jiného.

A pak jsou tu různé indexy (demokracie, svobod), které poměřují úplné cocotiny, které reálně nejsou odrazem stavu té společnosti (či tedy spravedlnosti, svobody, poměrů v tom státě). Tyto indexy stojí hlavně na liberální-demokracii (která uznává jen určitý aspekt toho, co je to jediné „správné“), jejíž faktory v tomto odrážejí třeba, jak moc je co volené a dělitelné. Čím víc roz/dělená moc, tím víc „super“, čím složitější proces a konsenzy, tím víc „super“, pokud to vše stojí na všeobecných volbách a procesu volení – taky super. Čím víc zastupitelství, čím víc byrokratikcých a podobných procesů, čím víc volení, čím víc chaotické a neefektivní, tím je to podle toho kolikrát lepší.
„Reprezentatismus“, politické strany, volená hlava státu a vlády, parlamentní (či prezidentský) systém a vůbec existence parlamentu, nesmyslná dělba moci, „povinná“ opozice, stranická vláda, hlas většiny, proces (vládnutí a výkon státních mocí) založený na samých konsenzech a hlasování, … to nejsou ty jediné dobré existující možnosti.