Je Bůh v abrahamovských náboženstvích odrazem oxytocinu podporujícího slepou reprodukci a kmenovou expanzi lidstva?

Oxytocin je hormon, který často vnímáme jako „hormon lásky“, ale ve skutečnosti odměňuje chování posilující kmenovou soudržnost, časnou reprodukci a expanzi skupiny — bez ohledu na dlouhodobé následky.

Moderní společnost však musí tyto instinkty potlačovat, protože exponenciální růst poptávky po omezených zdrojích (s malou elasticitou nabídky) by jinak vedl ke kolapsu a mezikulturní genocidě.

Lidé si proto již od pradávna hledali alternativní cesty, jak potřebu blízkosti a naplnění uspokojit: péče o mazlíčky, krátkodobé vztahy, sex bez reprodukce, přátelství mimo pokrevní rodinu a podobně.

Abrahámovská náboženství (judaismus, křesťanství, islám) však tato alternativní chování často regulovala a považovala za nepřirozená nebo nemorální.
Snažila se lidi vracet zpět k tribalismu: k tradiční rodině, reprodukci a oddanosti vlastní komunitě.
Může být tedy Bůh v těchto náboženstvích metafyzickou projekcí oxytocinu — biologického mechanismu, který odměňuje tribalistické chování?

https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Oxytocin
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Oxytocin#Bon­ding