Je ateismus taky víra?

hmm..považuju se za atheistu, ale ne proto, že nevěřím, že něco nad námi nic není (ty to nazýváš bohem), ale hlavně proto, že nevěřím obecně v jakékoliv náboženství, protože je to (teď se věřící urazí, ale mám snad nárok na vlastní názor) jen způsob, jak někoho ovládat a vtloukat mu do hlavy cizí názory…taky to tak odjaživa bylo…co řekl pan farář, to byla svatá pravda…a arabský svět?…co jsou schopni ve jménu víry udělat…to je kapitola sama pro sebe…zajímavé, že dnes nikomu nevadí, že statisíce lidí zemřelo kvůli křesťanství…to už je dávno, to se nepočítá, že?

ateizmus
● vedecky zdôvodnené odmietanie náboženstva a všetkých jeho prejavov.
Súčasť materialistického svetového názoru popierajúca existenciu boha alebo iných nadprirodzených bytostí.

v podstate je založený na vyvracanie toho, čo údajne boh/bohovia urobili, vedeckým odôvodnením údajných božích činov, vysvetlenie najmä prírodných úkazov, javov a to včítane vzniku človeka.

Vyvracať sa dá iba to, na čo má protistrana dôkaz.
Veriaci majú iba vieru – nie dôkaz, od toho je to viera.
ateista má na to, čo si veriaci vykladajú ako boží čin, zázrak, iné vysvetlenie, ako prírodný jav (i keď nie vždy pochopiteľný).

Zdroj: http://co-to-je.sk/spresne­.php?dotaz=ate­izmus

Když může být voda hydroxid, proč by nemohl bejt ateismus vírou. Oni věří v existenci, my zas v neexistenci.

Skutečný ateismus prakticky neexistuje. Každý člověk v něco či v někoho věří a na něco se v životě upíná a hledá v tom smysl života, i když to zrovna není Bůh nebo nějaká duchovní bytost. I zapřísáhlí komunističtí „ateisté“ stavěli pomníky svým myslitelům a Lenina doposud schovávají v mauzoleu. Ateismus znamená jen to, že daný objěkt není nadpřirozený bůh.

Ne, ateismus je „nevíra“.

Chtít po někom, aby dokazoval, že něco neexistuje, je sporný požadavek. Může vést k tomu, že si kdejaký fantasta nebo podvodník něco vymyslí a bude se chovat jakoby se jednalo o poznatek. V horším případě pak k tomu bude nutit i ostatní. A argumentovat bude tím, že proti jeho tvrzení nemá nikdo důkaz, který by to tvrzení (výmysl) vyvracel.
Pokusím se objasnit na „podobenství“. Přijdu, dejme tomu, s tvrzením, že u hvězdy Alfa Centauri je planeta s civilizací. Pochopitelně se zeptáte, proč si to myslím, z čeho vycházím, jaké pro to mám argumenty. A já bych odpověděl: „Dokažte mi, že tam není“. To je přece nesmysl. Já přicházím s daným tvrzením a já ho musím podložit důkazy, přednést argumenty nebo alespoň ho podpořit indiciemi.

Jinak, slova jako ateismus, víra nebo b/Bůh patří ke slovům, která mají obzvláště nejednotný obsah. Zjednodušeně řečeno – každý si pod nimi představuje něco více či méně jiného, dává jim jiný obsah, zahrnuje pod ně jiné podpojmy a má k nim jiný emotivní vztah.

Řekneme, že někomu věříme, tj. důvěřujeme mu, spoléháme se na jeho poctivost. Je ovšem rozdíl, zda je naše důvěra založena na tom, že dotyčného dlouhodobě známe nebo zda se pouze slepě spoléháme, protože o něm nedokážeme zjistit informace a nebo nemáme jinou možnost.
Někdy se vírou myslí něco jako sebepřesvědčení. Upnutí se k nějaké myšlence, ideálu, pro jehož realizovatelnost sice nejsou důkazy nebo momentální podmínky, ale my daný cíl považujeme za dobrý, mravně správný, spravedlivý apod.
Jindy se vírou myslí ucelený světonázor nebo učení podávané nějakou organizací nebo hnutím a pod. Například církví předkládaná vize vzniku světa, popřípadě jeho smyslu, pojetí rituálů a jejich důležitosti, společenský význam dané organizace apod. Sem spadá například i komunistická vize „světlých zítřků“ a metod, jak jich dosáhnout.
Jistě najdete i další významy, které se vyjadřují slovy víra, věřit.

Podobně slovo ateismus. Jde o negativní vymezení, a-theistický znamená ne-náboženský. To pramení z toho, že v evropském novověku (ale i jinde a jindy) bylo takto uvažujícím lidem bojovat s převládájícím náboženským světonázorem. Ten měl v křesťanské Evropě, řečeno dnešním slovníkem, totalitní postavení a kryl se až se společenskou povinností (dneska je obdobná situace v některých islámských oblastech). Protože se tehdy jaksi vymykali „standardu“, byli označování jako „ne-standardní“ nebo jim nezbylo než, aby se tak označovali sami.
Snad proto mají Češi, kteří nezastávají mysticko-dogmatický světonázor, k tomuto pojmu rozpačitý postoj. Vždyť oni cítí, že nejsou ne-něco, jsou přece „normální“. Například ve Francii je označení athé běžnější.
Pod pojem ateismus se vejde celá škála postojů. Od shora zmíněných lidí, kteří s náboženským světonázorem nemají problém, pokud jim ho někdo nevnucuje (nesnaží se je konvertovat) a které možná můžeme označit za postkřeťany – všichni jsme křesťanstvím ovlivněni, vždyť tu působilo tisíc let a většinou v bezkonkurenční, svaté (tj. nekritizovatelné) podobě, přes ateisty „odborníky“, kteří se, například v rámci religionistiky či jiného vědeckého oboru, snaží vyvracet náboženská dogmata a vysvětlit teistický způsob myšlení (a popř. manipulaci), až bohužel po primitivní militantní ateisty, jak je známe například z doby stalinismu. A to jsem možná na něco nebo na někoho zapomněl.

Proto při používání zmíněných slov je třeba postupovat opatrně. Snadno při tom dochází k paušalizaci a k nedorozumnění.

Ateismus je víra jako je nesbírání známek hobby.

Pokud věřím v to , že nic není ,potažmo Bůh , tak je to taky víra.Právě proto.

tohle psala david aneelova,co ji rekl jeden tibetsky lama . skutecna vira je nevira