Jakým dětstvím bych musel projít, abych z jednoduchých věcí uměl udělat složité?

To s dětstvím nesouvisí.

Třeba s tím spoluvlastnictvím nemovitosti s blbem. Můžeš to „rozjet na všecky strany“: vyzveš ho, s návrhem dohody, aby ti vyklidil přesně ideální 1/2 nemovitosti (1/2 poličky v koupelně, a papír na záchod budete dávat na střídačku atp.), dohoda v tomto směru bude mít 50 listů, protože se tam bude řešit např. i přesné zaměření Tvého a jeho botníku v předsíni a rozdělení užívacího práva k ploše předsíně, rozděleno na kachličky. Zároveň mu můžeš napsat, že podíl v baráku nechceš vlastnit, a pak mu, bezodkladně, pošleš další dopis, ve kterém ho budeš vyzývat k dohodě o podílu na sečení ostatních ploch kolem baráku (každý zajistí sečení přesně 1/2, takže k tomu bude zaměření geodetem, a smlouva bude mít – zase – 40 listů), a tak můžeš pokračovat. A přesně podle toho dopadneš: vyhraješ dílčí, malicherné, bitvy o kachličky v zádveří a držák na srací papír, a abys mu uhradil náklady spojené s tím, co prohraješ, tak nakonec o tuk půlku baráku přijdeš.

To souvisí spíš s vysokým IQ vs nízkým EQ (sociopat, autistické spektrum …), ale taky třeba se schopností vidět věci v souvislostech, v holistickém celku. Dětství na to může, ale nemusí, mít vliv.