Mra=(archaicky, knižně) rod mužský jednotného čísla přechodníku přítomného slovesa mřít (umírat). 🙂
Na to já: „Pěkně bezpochyby od tebe jsa zmámen, jako jiní fantoval, semotam bloudě plésal, pod jhem chroptě křepčil, stůně a mra sobě výskal. Viděl sem, spatřil a poznal, že ani sám nic nejsem, neumím, nemám, ani jiní: jen že se nám cosi zdá, stín lapáme, pravda uchází všudy. Ach, auvech, nastojte!“
https://cs.wik­tionary.org/wi­ki/mra

Upravil/a: marci1

K doplnění mě inspirovalal Keplerova otázka o přechodnících, takže jsem reagovala, zřejmě pro případný budoucí dotaz, jak se stalo nedávno .

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/umite-spravne-pouzivat-prechodniky

Sloveso mřít,, staročesky mřieti, praslovansky *merti je příbuzné např. s latinským mori = umírat. Původ ze staroindického márate ‘umírá’, chetitské . mirzi , vše od indoevropského. *mer- tv., jež je asi totožné s *mer- ‘drobit, rozrušovat.

S timto kořenem vzniklo mnoho jiných slov- mrva,, mořit, mor, mrtvý, smrt, mrcha, můra, mor. Morana atd.

Sloveso umřít (u-mřít – dokonavé sloveso) patří do 1. slovesné třída jako vzor. Přechodník přítomný se tvoří – mra, mrouc, mrouce. Samozřejmě většina přechodníků, nejen od toho slova se již nepoužívá.

Umírat je sloveso dokonavé, takže tvoří jen přechodník minulý: umřev, umřevši, umřevše.

Hláskovými obměnami vzniklo sloveso nedokonavé, umírat, které opatří do .5. slovesné třídy s přechodník umíraje, umírajíc, umírajíce.

1. tvar přechodníku v j. č. je pro mužský rod, 2. pro ženský a střední, 3. pro všechny rody v mn. č.

Etymologie podle Jiřího Rejzka, to ostatní vl. v.

Upravil/a: annas

V křížovkách se „mra“ někdy objevuje jako staré označení pro „mrav“.