Jaký význam má slovo monochromatický?

mono – chromatický = jedno – barevný

Už to slovo chromatika ve mě vzbuzuje zájem o významu slov. Chromatika je jako rozsah. Jestli v optice, nebo i v hudbě, ve fyzice, to je jedno, slovo chromatika je tedy rozsah, přesněji spektrum které jsme schopni vnímat. Ale vzít na zřetel tu věc která dokáže vyloudit spektrum jen do technických mezí. Sice jsem neslyšel jaktěpoloneživ slovo multichromatika, ale znamená mnoho rozsahu. Mono jeden, monočlánek. Opakem mono z řečtiny je multi. Multikára, mnohovůz (na svoz všeho možného), multimetr, který obsahuje obvody k měření napětí, proudu a odporu. Raději blíže k monochromatice. Je zvykem nepsaných blbců přejímat cizí slova do češtiny a že jich tady je, že? Když jde o fotografii, tak je jednodušší říct o obrázku že je černobílý. V podstatě je v jedné stupnici vnímání vlnění, nemusí být nutně ve stupních šedi, to ne, je jen ve stejné barvě.
V hudbě je to jednodušší vysvětlit. Monochromaticky se dá vytvořit track o jedné tonině nebo dvou, či tří, které spolu vlnově souvisí násobkem. Kdybychom teď vzali klaviaturu, je to rozsah obrovský. K vytvoření hudby, nebo obrazu hudby v moderním pojetí stačí hrát různými nástroji ve stejné tonině. Příbuzné tony v dané chromatice jsou napřed oktávy. Dalšími se už nebudu zabývat. K vjemu nestačí monochromatické vrnění ze zesilovače, ale je nutná škála, odstín barev. Myslím, že se otázka bude vztahovat spíš k optice, kde je nutné oddělovat barevné škály v pozorováních vzdálených vesmírných objektů. Problém je v tom, že viditelné světlo tak jak ho vnímáme, má tendenci rozkládat se při pozorování vzdálených objektů. Jak bych to vysvětlil. Fyzici v učebnách (dej bůh lehkou zem některým fyzikům, ale taky by už mohl někdo umřít) mají skleněný hranol a přes něj se láme multichromatické světlo – světlo všech vlnových délek ze slunce. U nás na zemi je to pohled k zaplacení, duha. U sledování vzdálených hvězd je problém ten, že každá barva má trošku odlišnou vlnovou délku než její sousední ZA čočkou před snímací destičkou a obraz je rozmazaný. Proto mají snímače třeba v Hubble teleskopu nebo terestrických dalekohledů filtry, které odfiltrují jiné barvy. Jsou to barvy které známe RGB.

Bez filtrů světlo jedné vlnové délky dopadá na běžně známé vzdálenosti na snímací plochu – sítnici dobře, přesně. Další, – vedlejší světelné spektrum má širší rozsah, sice jde o miliontiny milimetru, ale proto volí vědci z NASA černobílé – monochromatické snímky.
Barvy když bych je měl tady představit, byly by to 3 kolečka poblíž sebe. Denní světlo obsahuje všechny vlnové délky které potřebujeme k vidění. Stejně jako zvířata nebo želva. Na naší oční sítnici můžeme – tedy jestli sami chceme – vidět bez i s dalekohledem vzdálené Slunce ostře. Ale světlo od vzdálenějších vesmírných objektů dopadá přes zvětšovací skla nebo zrcadla jinak.
Každé spektrum – barva se rozchází se středem zaostření.
Nelze tedy zaostřit všechny barvy najednou. Snímá se tedy zvlášť rentgenové záření, ultrafialové, červené, rádiové a tak dále. Potom se složí v počítačích. Pro potřeby veřejnosti je pak obarvují. Jinak pro zpracování stačí monochromatické s odstíny, nebo jsou přímo nezbytné pro výzkum. Náhled jak se prolínají hlavní 3 barvy je zde https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/RGB_color_mo­del jinak samotný obrázek zde https://upload­.wikimedia.or­g/wikipedia/com­mons/2/28/RGB_i­llumination.jpg