Záleží jak se na to díváš… pokud už bylo dítě socializováno od mala (řeč, chůze, mravy, chování, char. vlastnosti, návyky, atd) a pak se naučelo číst a psát, tak už se dokáže snad všechno naučit samo (za pomoci pomůcek, knih, učebnic, nástrojů,..) formou samostudia. Každý by mohl být autodidaktem v čemkoli, kdyby chtěl.
V učení do školy a s tím spojené socializace nevidím žádný přínos – tedy, že by to bylo lepší než samostudium (já se přikláním raději k samostudiu. Nebo k učení jen ve formě učitel/mistr X učeň – bez ostatních. Tak to vnímám ale hlavně kvůli dnešnímu špatnému školství, celé jeho struktuře a formě).
Socialisace hraje ve vývoji a pro život jedince nesmírně důležtou úlohu (bez ní by to nebyo možné – vést civilizovaný, společenský život atd). Ale ve spojitosti se školou na tom nic důležitého nevidím… možná tak vzájemná interakce mezi žáky – a to jen v tom smyslu, že si tam „najdeme přátele.“ Takže to není nijak důležité ta socialisace se školou. (Přátele můžeme najít prakticky a doslova kdekoli… kdyby ten kolektiv alespoň k něčemu byl – jako zvyšování naší produktivity a snahy díky vzájemnému si pomáhání, zlepšování a posouvání vpřed, také díky konkurenci/souteživosti, ale něco takové tam nefunguje. Z kolektivů – těch školních – člověk/student víc ztratí než získá, protože šikana, nízké sebevědomí, ŠPATNÉ MRAVY – a přizpůsobení se jim, nedůvěra, sprostá mluva, podporovaná skupinová nenávist k samotnému učení, progresu, ke škole a k učitelům, potlačování dobrých vlastností, zvědavosti, touhy po poznání, ctižádosti,… komplexy, špatné návyky, mravy a způsob vedení života, samá omezení,. atd atd. ).
Upravil/a: DoTazatel
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?zjentek Nahlásit |
Připomenu, co je socializace. Je to celoživotní proces, začlenění jedince do společnosti,, tedy do určité sociální skupiny. Vytváří si v ní svou identitu podle postavení v této skupině. Nejdůležitější je socializace v dětství a mládí.
Jde o širší pojem než výchova. Socializace začínám narozením, končí smrtí, je to proces oboustranný, závisí na prostředí, ve kterém jedinec žije, jaký si vytváří hodnotový systém a a jaké získá vzdělání.
Ale ptáte se, jak socializace souvisí s učením do školy, nikoliv ve
škole.
Uvedl jste kategorii ZŠ, nevím, zda mladší či starší školní věk.
Záleží na tom, jaké vám doma vytvářejí rodiče prostředí, zda se vám věnuji, zda máte volnosti, či zákazy,. jsou tolerantní k vašim koníčkům, nebo vás nutí dělat to, co vás nebaví či nezajímá.
Zda znají rodiče vaše kamarády, tedy uvědomují si,. jaký mají na vás vliv. Věnují pozornost, zda a kdy se učíte, nebo s učení nevěnujete. Také sledují vaše vyjadřování, zda neužíváte vulgarismy, zda s nimi komunikujete o svých problémech atd.
Zajímají se také o to, co sledujete na internetu, zda své úkoly
vypracováváte samostatně a pečlivě atd. Netrvají třeba na samých
výborných, ale sledují pravidelně váš prospěch, docházku do školy.
Věří vám, ale je třeba, abyste jejich důvěru nezklamal.
Sociální rodinné prostředí je důležité i v tom smyslu, jako spolu vycházejí vaší rodiče, zda neřeší různé problémy, zda jste sám, nebo máte sourozence a mají k vám oběma stejný přístup. Rodiče by měli být na jedné straně tolerantní, na druhé straně se vyplatí i určitá přísnost.
Můžete víc doplnit podle toho, co víte z vlastní zkušenosti. Takže sociální prostředí opravdu ovlivňuje vztah k učení.
Upravil/a: annas
2Kdo udělil odpovědi palec? Drap, independent
před 1666 dny
|
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?vagra Nahlásit |
Absolutní SOUHLAS s dotazatelem a jen doplním, že OD TOHO JSOU VE ŠKOLE VYUČUJÍCÍ, ABY DOHLÉDLI, jaký způsob socializace se mezi žáky v jejich třídě či skupině vytváří a v případě jakékoliv „poruchy“ tuto OKAMŽITĚ formou učení ovlivnili! To abychom se nesocializovali takto>> http://www.mangakaygame.4fan.cz/jsem-drsnej-af/ …pokud už není pozdě. Hodně štěstí a odvahy, milí vyučující.
0 Nominace Nahlásit |
Zjentku, ne jen škola učí a je odpovědna za způsob socializace. Je to i rodina i společnost jako celek.
Dokud společnost, rodič a především profesor považují sami sebe za cosi DŮLEŽITĚJŠÍHO, než je samotný žák…
Škola má nejvyšší podíl. ve vyučujících spatřujeme své hrdiny. jak chlapci, tak děvčata (i když chlapci se s profesory vyspat nechtějí). Když se za nadějného, citlivého člověka „zodpovědní“ nepostaví už ve škole, tak pak už nikde. Pak je člověk nucen prodírat se, jak to jde, no a nejjednodušším nástrojem takového „prodírání životem“ je MOC. A tak jediným cílem člověka zůstane její získání a když už ji má, není už to tentýž člověk, ale je to jakýsi paskvil člověka- zmjetek a už mu prakticky není pomoci. Přitom MOC jako taková není NIC VÍC než PRIVILEGIUM ROZHODNÉHO SLOVA. A výsledky touhy po moci(mít rozhodující SLOVO) vidíme NAPROSTO VŠUDE. Ani nemusíš opustit tuhle stránku. Anebo to tady nevnímáš??? (;(;(;
Já si naopak myslím, že největší podíl je spíš v rodině. Budování OSOBNOSTI, JEDINEČNOSTI a pocitu vlastní NADŘAZENOSTI pak vede k chování mladého člověka ve společnosti i ve škole. Učitelé nemají respekt, jak pak mají na děti působit, když je jim z DOMOVA vštěpováno, jak je dítko skvělé a jak se MUSÍ prosadit ve společnosti.