Jaky pohled mate

Řekla bych, že se víc bojím umírání než smrti.

ne; neboť jak řekl antický filozof Epikúros, s jehož výrokem se ztotožňuji – „smrt se nás netýká, protože když jsme my, smrt není, a když smrt je, nejsme už my.“
Dále souhlasím s Annou S. – horší je umírání… obzvášť je-li dlouhé, pak je smrt vysvobozením.

V pravem slova smyslu se smrti bat nelze-protoze ve skutecnosti nevime o co vlastne jde.Ten,kdo to vi,ten kdo ji zazil nam ty pocity sdelit nemuze.Ve skutecnosti se bojime velkeho neznama..

Závidím lidem kteří pevně věří v boha.Tito lidé jsou na smrt nejlépe připraveni.

Každý se bojí.Člověk je jediný tvor na této planetě,který si celý život uvědomuje, že jednou zemře.
Ten strach souvisí,vyplývá z jednoho ze zákl. instinktů.Sebe­záchovy. Jsme a vše je živé takto „naprogramováno“. Je sice fajn? umět si to zdůvodnit, ale ten pocit nezmizí.

Souhlasím s Annas…a také s Jiřím Wolkerem, který na tohle téma napsal nádherné verše…
„Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,“

Báseň Ti dávám do odkazu a přiznávám, že v tomto ohledu s Wolkerem souhlasím…

Zdroj: http://smajli­ce.blog.cz/0705/nad­hera-jiri-wolker-umirajici

já jsem přesvědčený o tom,že každý normálně zdraví člověk se aspoň v koutku své dušičky smrti bojí,myslím si,že by to nebylo ani normání,nebát se.

Bojím se ,protože nevím co mě čeká a jak budu umírat.Dostanuli se do nekvalitní LDN,„tak strachy umřu.“ I umírání má mít svoji"hygienu" !

Já se smrti nebojím,ale spíš utrpení před smrtí,už to,že mě hučí v uchu tak moc,že si přeji umřít třeba hned,ale nemám zatím odvahu se zabít,ikdyž na to myslím každý den.

Smrti jako takové se nebojím,v životě jsem k ní měla párkrát blízko,ale člověk si to zrovna v tu chvíli neuvědomí.Bojím se spíš pomalého a bolestivého umírání,kdy je člověk odkázaný na druhé.