Jaký má původ slovo mince a jak vznikly názvy starých mincí známých např. z písní a úsloví?

Původ slova mince je v německém výrazu Münze a to v latinském slově moneta. Vychází ze spojení Monetae officina (Junonina dílna), neboť Moneta bylo jedno z přízvisek římské bohyně Juno, v jejímž chrámu byla starořímská mincovna.

Krejcar (ve staré češtině krajcar) pochází z německého Kreuzer. Minci byl vzorem peníz italský, zvaný denarius cruciatus, na němž byl vyražen kříž. Byla to tedy mince s křížem. Dnes se název vyskytuje jen v lidových rčeních: šetřit krejcar ke krejcaru, nemít za krejcar rozumu, dát si pro krejcar vrtat koleno aj.

Troník (původně trojník) byla drobná měděná mince, jež platila původně tři haléře. Slovo se udržovalo i tehdy, když už mělo hodnotu jednoho haléře. Stále se vyskytuje ve rčeních, př. je na troník jako čert na hříšnou duši. Je-li někdo v peněžní tísni, nemá v kapse ani troník.

Šesták označovalo původně šesterý počet něčeho, v penězích pak šest základních mincí.
V Rakousku-Uhersku znamenal šesták 6 krejcarů. Později se na číselný vztah zapomínalo
a užívalo se ho, i když už platil 10 krejcarů, tj. dvacet haléřů. Prof. F. Ryšánek výstižně uvádí: „Je to šesták, je na tom napsáno 10 krejcarů a platí to 20 haléřů.“

Groš (stříbrný, středověká mince, ražený od 13. stol. v Kutné Hoře). Tolar. Název vznikl podle místa, kde se mince razila (jde o českou stříbrnou minci, raženou v 16. stol. v Jáchymově). Staročeské označení je jochmtál (něm. Joachymstaler, nebo prostě Taler). Výraz se vyskytuje v lidových písničkách, př. Ó Velvary, kde jsou mé

Tolary; Sekyra je za dva zlatý a topůrko za tolar… V tomto označení má původ americký dolar.

Zdroj: O SLOVECH A SLOVNÍCH SPOJENÍCH