Avatar uživatele
AlenaRo

Jaký je Váš smysl života?

Máte nějaký velmi důležitý cíl ve svém životě? Může být smysl života univerzální? Je smysl života vždy čistě individuální? Nebo podle Vás neexistuje?

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? df, Filip84 před 760 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
df

Univerzální smysl života je podle mě učení a směřování k dokonalosti/bož­ství. Proto jdeme z jednoho života do druhého a pořád bychom měli stoupat. Ještě jsem se nezabýval karmou. Zatím jsem objevil astrologii, což je jedna z disciplín Ezoterismu. Individuální smysl života může mít každý z nás, ale ten možná nebude tak důležitý. Je spíš druhořadý. Já se řídím vždy pocitem a emocí (co mi zabrnka na struny). Pořád se učím a snažím se o duchovní vývoj. Přemýšlím o životě. Stále něco hledám. Momentálně např. nevím, kam mam pokračovat. Potřeboval bych asi nějakého učitele. Proto se mi zdají zvláštní sny, že řídím autobuse a nevím, kudy jet.

Ps: toto jsou mé vlastní názory. Nekopíruj je, pokud s nimi nejsi za jedno.

Bůh je v každém z nás

Mám rád drbáni, zažívám u toho velké uspokojení

Upravil/a: df

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Lotr2008

Smysl života je takový, jaký si ho člověk udělá, je to individuální. Pro mě je už jenom toho co nejvíc sníst a přežít do druhého dne.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
hard work

Tuhle otázku jsem dřív řešil a časem to omrzí. Jediný smysl života je žít a něco dělat.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
paul1

Toť otázka. Od skončení puberty, kdy jsem na toto téma přišel, už 75 let po tom marně pátrám:-))

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Rokio

  1. našetřit na byt pro mámu
  2. stát se korunovým milionářem
  3. dožít se 70 let
  4. stát se známým na internetu

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

Universální smysl života existuje a máme ho každý stejný: život sám. Tak jako ho mají psi, koně, nebo třeba klíšť obecný, nejsme až tak odlišní. Lišíme se mozkem, který nám vše akorát komplikuje. 🙂 Všimni si, že lidé s nižším intellektem bývají spokojeni i s relativním má­lem.

Jinak je to věcí osobnosti. Osobnost se, v zásadě, utváří od narození do nějakých 20 – 25 let věku u ženské a 20 – 35 let u chlapa (u někoho se neutvoří nikdy, ale i to je potom forma, dětinské, osobnosti). Jakmile se osobnost utvoří, je relativně neměnná.

V zásadě si každý jednou rozhodne dillema, jestli se připojí k tzv. referenční skupině (náboženství, politika, nebo třeba jenom „bratrstvo pivního pupku“), nebo se stane individualitou. Individualista zažívá typově menší pocit skupinového bezpečí, člověk bez potřebné osobní integrity typově větší míru vnitřní prázdnoty.

Podle toho, jest-li člověk individualitou, nebo části kolektivu v rámci referenční skupiny, se pak odvíjí jeho smysl života: buďto je individuální, nebo je nastavený referenční skupinou; to jsou hraniční mantinely, u většiny lidí je směsí obojího, tedy individuální v rámci kolektivního nastavení mysli.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Chill out.

@filip84: „Všimni si, že lidé s nižším intellektem bývají spokojeni i s relativním málem.“ Filipe, netušíš, jak obrovskou hloubku tato tvá myšlenka má.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Taiko

Vlastně žádný, V celé délce trvání Vesmíru je ŽIVOT možný pouze v nule celá, osmdesát čtyři nul JEDNA procenta jeho existence:
0.00000000000­000000000000000000000000­000000000000000000000000­000000000000000000000000­1 %

Avatar uživatele
zjentek

@filip84: Konečně mně někdo dal za pravdu. Protože já prakticky od nepaměti tvrdím, že tento náš svět nakonec totálně zlikviduje „vyšší intellekt“. A nenažranost, logicky.

Avatar uživatele
Filip84

zjentek: Myslím, že spíš masa „středního“ intellektu, maloměšťácká masa. A nebo, ještě jinak, masa lidí relativně vyššího intellektu, leč neskutečně sociálně a emocionálně tupých. Protože se mi zdá, že „autistů“ přibývá, a že se „autismus“ stává normou.

Jinými slovy, oni budou dost inteligentní na to, aby si našli, pochopili nebo nějak jinak „vyčuli“, jak by mělo to nebo ono být (podle nich), ale už nebudou dost inteligentní na to, aby pochopili, že cílem je jednoduchost, a že stejně nebudou moci změnit nic a nikoho jiného, než sebe. Jo, a do toho, čím lépe se budou mít, tím nižší budou mít frustrační odolnost, a tím budou náchylnější k úzkostně generalisovaným poruchám, a k depresím (když se dnes deprese řeší antidepresivy!? Blbci!), a k neurosám. No, a jedna a jedna jsou dvě, že ano. 🙂

Avatar uživatele
AlenaRo

df: Kopírovat názory nehodlám, spíše jsem chtěla začít zajímavou diskuzi.

Avatar uživatele
df

👍

Nový příspěvek