Slovo pochází z okolí Ostravy a Karviné. Původně se jednalo o označení hornického učně – hanlivá narážka pro nemotoru, zřejmě z německého nářečního Zipf („nezajímavý muž, trouba“, v hovorové němčině též „mužské přirození“),[1] které vychází ze středohornoně­meckého zipf („cíp, špička, výčnělek“, v dnešní němčině Zipfel) souvisejícího s českým cíp a patrně i anglickým tip („špička“).

1. (nářečně) hornický učeň, (přeneseně) hlupák

• Řekni temu cypovi, ať vyleze zpod teho vytaha, bo ho to jebne!

2. (nářečně, vulgárně) mužské přirození

• Než aby si našel ženskou, strká cypa do lochny ve stole.

3. (nářečně) expresivum

• Tož dobre jak cyp.
• Ty jsi cyp.
• To je na cypa.
• Kurde ten hrubec je cyp.

4. (nářečně) neurčitý pozdrav

• Tě cyp.
• lze použít též v kombinaci s výše zmíněnými: Tě cyp jak cyp.

5. (nářečně) krajové přísloví

• Je dobré míti cypa. (být chytrý, mazaný)

No jo, je to „nemotorný horník“… 😁