Jaké znáte druhy učení?

Učení je zpracování informací s tím, že danou věc umíme a můžeme tak učit druhé. Někdo je zrakový typ a získává informace pomocí zraku, jiný je sluchový typ a někdo je hmatový typ. Ovšem nic není ani černé, ani bílé. Například ten, co je zrakový typ a stačí mu si něco přečíst, se třeba musí, aby se stal dobrým sportovcem stát člověkem, který maká fyzicky. To jsou léta dřiny – sport, hra na hudební nástroj. Hlavně zde musí být motivace pro danou věc. Když kluka něco baví a chce to dělat, ale rodiče ho zrazují už předem, doporučují mu vlastní zkušenosti, třeba je otec lékařem, právníkem, aby dělal to, co oni, tak vlastně mu škodí. On třeba souhlasí a pracuje v daném oboru, ale nemusí být zcela spokojený. Má klid, rodiče jsou spokojení, ale jeho dušička ne.
Takže to tomto úvodu se pokusím odpovědět. Záleží na tom, jak získáš informace, čtením – knih, na internetu, z brožurek. Poslechem – přednášky, audiosemináře, komunikací s jinými lidmi, a ty přijaté informace si nějakým způsobem musíš osvojit, a podle potřeby předvést, když je třeba. Děláš zkoušku – na škole, lékař operuje, komunikuješ s cizincem, opravuješ auto, stavíš dům.
Něco se naučíš hned, něco jiného se musíš učit celý život a stále se v tom zdokonalovat. Nezáleží na tom, kolik a jaké informace máš, ale jak s tím umíš pracovat. Klidně si můžeš něco stále číst, nebo to čtené převést do zvukové podoby a pouštět si to do sluchátek. To vše se týká toho, co už někdo udělal, napsal, řekl, použil. Ale klidně můžeš přijít na vlastní způsob, metodu – prostě tě něco napadne, osvítí a přijdeš s geniálním nápadem. Například Kekulé, když se snažil objevit vzorec benzenu, tak po mnoha pokusech měl sen, nebo vidění, kde je 6 myší v kruhu a každá kouše tu další do ocásku.

Nejvíc jsem využíval metody 1 a 3. Co je ale nejdůleitější: biflování je na h…, člověk musí mít o daný předmět opravdový zájem. Takhle si nejvíc zapamatuje. Docela dost jsem se naučil praxí, když mi něco nešlo, tak mě to donutilo něco si o tom přečíst. Podobně u věd lékařských: až jsem si něco chytil, pak jsem si o tom taky něco přečetl. Takže nejsem odborník na zánět vaječníků, ale na diabetes jsem zase kadet 🙂

Kamarádka, která učí u nás na fakultě matematiku a statistiku, mi doporučila kurz Learning How To Learn (Jak se učit). Velice mi pomohlo jejich prosté vysvětlení, že můžeme přepínat mezi myšlením soustředěným (focused) a rozptýleným (diffused). Pokud se chceme naučit něco nového, potřebujeme se dostat do soustředěného módu, což uděláme tzv. technikou Pomodoro – nastavíme si časovač na 25 minut a dokud nezazní signál, věnujeme se výhradně učení a nesmí nás nic rozptylovat. Po tento čas je mozek schopen pojímat informace, aniž by mu myšlenky utíkaly jinam. Následně si můžeme dopřát např. přestávku na záchod, udělání čaje/kávy, procházku, cvičení… V mezičase a během spánku se informace uloží a pokud budeme takto dlouhodobě pokračovat každý den, nakonec se informace budou spojovat mezi sebou a lépe se „zadřou“.
Takže nazdar biflování a pěkně kousíček po kousku každý den, i kdyby to mělo trvat měsíc – díky tomuto jsem konečně schopná dávat zkoušky za A :)

… asi jsem neodpověděla úplně na to, co jsi požadoval, ale třeba to pro tebe bude taky zajímavá informace. Osobně se snažím držet hesla „Když to neumíš vysvětlit, tak tomu nerozumíš.“, a tím nemyslím bezduché papouškování. Samostudiu se věnuji většinu času (co mi taky zbejvá, s distanční výukou…), ale nejradši se zeptám fundované osoby, se kterou můžu rozvíjet debaty.

Upravil/a: RyuzakiKate

Ano i ne