Nedá se přesně mluvit o podmínkách. Záleží na sledování různých pořadů v TV, především diskuzních – zachycuje ÚJCAVna svých stránkách (/nedávno jsem uváděla odkaz), tisku atd. Významným rysem, který se bere v potaz při hodnocení neologizmů (nově vzniklých slov) , je jejich reflexe ze strany uživatelů jazyka. Neologizmy představují lexikální jednotky, které jsou mluvčími daného jazyka vnímány jako nové, neobvyklé. Svědčí o tom přístup mluvčího ke konkrétnímu výrazu, který si je vědom rysu novosti, a proto poměrně často užívá různé metajazykové signály, jako např. uvozovky, vsuvky, případně vysvětlivky (jak se říká, tak zvaný) apod.

http://is.muni­.cz/th/65037/ff_m/DP-neologizmy.txt

Jak jsem uvedla,pracovnici ÚJCAV Praha a ppbočky v Brně sledují vývoj těchto slov, zachycují je např. v jazykovém Korpusu, později je kodifikují. Dokladem je např.Nový akademický slovník odborné slovní zásoby A-Ž .Toto dosud nejrozsáhlejší lexikologické zpracování dané slovní zásoby v české odborné literatuře obsahuje přibližně sto tisíc hesel. Kromě samostatných slov jsou tu řazeny běžně užívané části citátů, zkratky a také značky cizího původu. Slovník tak přímo koresponduje s vývojem jazyka, který reaguje na rozvíjející se odvětví veškerých lidských činností; obzvlášť dynamická je dnes například oblast informačních technologií.

Aktualizují se slovníky: Slovník spisovné češtiny, Slovníky synonym, vyšel nový Etymologický slovník od J. Rejzka, upravují se i Pravidla českého pravopisu. Kcyž je změn víc, vyjdou pravidla nová. Poslední vyšla v r. 1993.

Spisovný jazyk psaný se víc přibližuje jazyku mluvenému. Pravidla jsou benevolentnější v oblasti lexikální, tvaroslovné, (dublety), ale jednoznačná v oblasti pravopisu. Projevuje se tzv. proces na ose hovorovst – neutrálnost knižnost, dále se stírají nářeční rozdíly, terminologizace x determinologizace, demokratizace x intelektualizace. Stále probíhá přejímání slov především z angličtiny = internacionalizace jazyka.

To všechno vnímají jazykovědci z ústavu v Brně a v Praze. Diskutují, vyměňují názory, kdo s koho … moravština se liší třeba výslovností od češtiny, moravismy x čechismy.

Jak to, Boláku, chápeme my, prosté duše … nejdřív se slovo musí v praxi používat tak dlouho, že lidi přestanou vnímat jeho cizí nebo umělý původ. A pak se to musí stát i expertům z Ústavu pro jazyk český. Těm to trvá déle. Potom se přou, zda do Pravidel zařadit nebo nezařadit a v jaké podobě. Je to náramně důležitá odborná činnost neboť na jejím výsledku záleží, zda dostanete ve škole kouli za museum nebo za muzeum, za citron nebo za citrón, za lux nebo za vysavač, za shaker nebo za šejkr, za polopatičnost, za bramboroid, za srandu … 😉
Též Ministerstvo školství k tomu rádo vydává různé dodatky.
U slovníků, například cizojazyčných, záleží na autorovi, co považuje za české a co se mu nezdá hodno pozornosti nebo, a to hlavně, zda se mu to do slovníku vejde.