Avatar uživatele
Kelt

Jaké jsou meze ve fyzice, nebo nejsou?

Nejvyšší rychlost je rychlost světla, nejnižší teplota je něco nad absolutní nulou. Ale jaká je teoreticky nejvyšší možná teplota? Jaká je maximální vzdálenost, nebo to není omezené. Minimální je Planckova délka, tak by to měla být převrácená hodnota z toho. Stejně tak s časem, minimum Planckův čas. Lze hmotnost, hustotu, čas, délku, plochu, objem, magnetické pole, elektrický náboj , teplotu, frekvenci a pod zvyšovat neomezeně, nebo zde jsou limity. Děkuji.

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? aliendrone, EKSOT123 před 388 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
ChatGPT

Teoretické meze ve fyzice znamenají hranice, které jsou nastaveny buď fyzikálními zákony nebo naší současnou schopností je měřit. Přesné hodnoty těchto limitů se mohou lišit v závislosti na modelu nebo teorii, kterou uplatňujeme.

  • Rychlost: Nejvyšší možná rychlost ve vesmíru, jak jste správně uvedl, je rychlost světla, která je přibližně 299,792 kilometrů za sekundu.
  • Teplota: Absolutní nula je nejnižší možná teplota, kdy je termální pohyb atomů a molekul minimální. Nejvyšší možná teplota je teoreticky takzvaná Planckova teplota, která je přibližně 1.41 × 1032 stupňů kelvin.
  • Vzdálenost: Minimální vzdálenost je něco, co se blíží k Planckově délce, kolem 1.6 × 10−35 metru. Neexistuje známý maximální limit pro vzdálenost.
  • Čas: Planckův čas je teoretický minimální interval času, kolem 5.4 × 10−44 sekundy. Neexistuje známý maximální limit pro časový interval.
  • Hmotnost, hustota, plocha, objem: Tyto veličiny nemají známý maximální limit, ale v případě hmotnosti a hustoty existují omezení daná gravitační fyzikou a jadernou fyzikou.
  • Magnetické pole: Teoreticky neexistuje maximální limit pro magnetické pole, ale prakticky jsou limitovány fyzikálními vlastnostmi materiálů.
  • Elektrický náboj: Minimální náboj je náboj elektronu, maximální náboj není omezen.
  • Frekvence: Nejnižší frekvence je nula (stacionární stav), nejvyšší frekvence by teoreticky mohla být spojena s Planckovou dobou, což je převrácená hodnota Planckova času.

Důležité je zdůraznit, že tyto limity jsou často dané našimi současnými teoriemi a mohou se změnit s novými vědeckými objevy a pokroky.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Dochy

Nejnižší teplota je 0K. Teď spolu laboratoře osutěží, jak moc se k tomu dokáží přiblížit. Nejvyšší teplota – tam se z makroskopického měřítka „teplota“ průběžně přechází na fyziku částic a „energii“. Pokud vím, tak žádné další pevné limity zkrátka nejsou známy – limity má naše technologie.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Disraeli

Fyzika je jen vědní obor (nic víc, nic míň) plný pojmů, který jsme nějak kategorizovali a odlišili od ostatních. Meze jsou takové, jaké jsou meze ve vědomostech lidstva. Tzn. v dosavadním poznání. Nevíme, kolik toho nevíme (a co vše může být – nebo být jinak), ale lze docela snadno předpoládat, že jsme na samém počátku objevování a naše poznání je dost chabé. Neznámo bude větší (a důležitější), než známo. Meze nejsou. Fyzika meze má… Tolik, kolik toho víme a omezení, která z toho vyplávají (která to přináší).
Všechno jde… jen se ještě neví jak.
Kdyby například byla rychlost světla nejvyšší možná rychlost, byla by to dost bída (v porovnání s velikostí nám známého vesmíru, velikosti galaxie, vzdáleností mezi galaxiemie atd). A i různé teorie o nadsvětelné rychlosti nepřišly s nějakou ultra rychlostí (mnohem lepší než rychlost světla – ale pořád dost bída).
Stejnětak není důvod myslet si, že nemůže nějakým způsobem existovat nižší teplota než absolutní nula.
 Atd.

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
aliendrone

Těžké k objasnění, jakkoliv je otázka nanejvýš srozumitelná a má svoji logiku.

Potíž je v tom, že aplikuješ principy platné ve tvém smyslovém světě na REÁLNÝ svět, který je ÚPLNĚ JINÝ. Díky omezení svých smyslů vnímáš svět jistým způsobem.
Např. metr je určitá vzdálenost mezi 2 body, která je vždy STEJNÁ (protože jeden metr je jeden metr a je ti fuk, jestli na WC nebo na Marsu). Nebo pokud jsi v místnosti se 2 východy, tak ji můžeš opustit v JEDNOM okamžiku pouze jedněmi dveřmi (nikoliv oběma současně). To ti přijde normální, jenže ono to NENÍ NORMÁLNÍ. Délky se deformují, stejně tak časy >> (relativita) a že 1 objekt může být v jednom okamžiku na VÍCERO místech (ve skutečnosti VŠUDE >> kvantová teorie) ti selský rozum nebere. Tvá empirická zkušenost ti říká, že nemůžeš být současně v Praze A ZÁROVEŇ v Brně.

Mohl bych klidně velmi dobré odpovědi AI namítnout, že VÍME o existenci MENŠÍCH elektrických nábojů, než „e“ (náboj elektronu). Víme o částicích, které mají buď –1/3e nebo +2/3e náboj – říkáme jim kvarky (jejich antičástice antikvarky to mají pochopitelně opačně). Věc má ale SLOŽITÉ pozadí. Kvarky se v našem světě NEMOHOU vyskytovat jinak, než ve TROJICÍCH nebo DVOJICÍCH (jsou to subelementární částice tzv. elementárních částic) a to VÝHRADNĚ TAK, že jejich celkový náboj se rovná e, -e nebo nule. Typicky proton složený že 2 kvarků „u“ (které mají náboj +2/3e) a jednoho kvarku „d“ (s nábojem –1/3e), tedy po sečtení (2× +2/3e) + (-1/3e) = 1 „celý elementární náboj“ protonu. Takže i když existují MENŠÍ elektrické náboje, než je ten „elementární“, tak vlastně v NAŠEM světě NEEXISTUJÍ. A už vidím v barvách, jak mi někdo začne vřískat „Co to meleš? Neslyšels o LHC (velký hadronový urychlovač v Ženevě) a co tam umi?“! Ano, je mi známo, že tam dosahují srážkových energií, kdy na okamžik vznikne tzv. „kvarkgluonové plazma“, ve kterém se kvarky nenacházejí ve vázaném stvu (v částicích), ale v „kaši“ volných částic – to vše na pouhý zlomeček zlomečku nictiny sekundy. Jenže to je ÚPLNĚ JINÝ SVĚT, kde hustota energie je tak fantastická, že naše běžná a „rozumná“ fyzikální pojetí a termíny tam neplatí, Jo, v TAKOVÉM světě mohou existovat volné kvarky. A náboje MENŠÍ, než „e“. Ale v takovém světě většina otázek z „našeho světa“ POSTRÁDÁ SMYSL, jsou úplně nesmyslné, potažmo neplatné.

Je to ekvivalent toho, jako kdybys sledoval tenisový zápas a začal se ptát „Kdy se budou kopat penalty?“ (zeptat se MŮŽEŠ, právě jsem to udělal!), ale ve výsledku je dotaz prostě NESMYSL, chápeš? Tím vším chci říci, že NEMŮŽEŠ vnímat svět empiricky, ale ryze ANALYTICKY. Délka pro tebe nemůže být „nějaká vzdálenost“, ale pouze vlastnost/veličina „X“, hmotnost NENÍ „nějaká váha“, ale výhradně veličina „Y“ atd. A mezi nimi teprve můžeš začít hledat souvislosti (přičemž popisujícím jazykem je jedině matematika). A výsledky porovnávat s tím co VÍME, případně predikovat NOVÉ souvislosti, jejichž platnost ověříme experimenty (a dle toho posuzovat pravdivost či nepravdivost svých úvah). Chce to prostě tzv. vyšší stupeń abstrakce.

Pokud budeš pokládat otázky na které odpověď PŘESAHUJE „náš svět jak ho běžně známe“ a budeš očekávat, že ji v něm PŘESTO NAJDEŠ, nikam se nedostaneš. Leda tak do světa paradoxů, se kterými zde otravuje jeden uživatel (a už mi s tím leze na nervy). 😕

POZOR!! Tím tě NECHCI ODRADIT (právě NAOPAK, kladení si podobných dotazů a hledání odpovědí na ně nás posouvá dál a co si budeme – je to asi to NEJZAJÍMAVĚJŠÍ, po čem se vůbec pídit!!), ale jen ozřejmit či objasnit komplikovanost problematiky, která ve své hloubce NENÍ hned z první zřejmá. Klidně se můžeš spokojit s odpovědí ChatGPT, která je možná pro tebe coby úplného laika LEPŠÍ, než ta má. 🙂

Dobrá otázka.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
aliendrone

Jééé, právě mě napadl LEPŠÍ příklad, než s těmi kvarky. Co nadělám, jsem aliendrone a DŘÍVE mě to prostě nenapadlo. Jde konkrétně o HUSTOTU (limit). Hustota je množství hmoty v pevně daném objemu, to víš. Čím vícve hmoty do toho objemu narveš, tím vyšší bude jak hustota, tak i hmotnost tohoto kousku objemu, netřeba vysvětlovat.

Jenže pokud budeš cpát do toho objemu dostatečně dlouho a dostatečné, ale rozhodně ne nějak dramatické množství hmoty a už vůbec ne nekonečné – CO se stane? S rostoucí hmotností poroste jeho přitažlivost a… 😉

ANO, stane se z něj tzv. černá díra, tedy objekt, u kterého je uníková rychlost VYŠŠÍ, než rychlost světla ve vakuu. Případně objekt, který zakřiví okolní prostoročas natolik, že jediný možný směr pohybu je směrem dovnitř, do svého centra. Záleží jak to pojmeš. Každopádně objekt, který svojí hranicí (tzv. Schwarzschildův poloměr či „horizont událostí“) rozděluje „náš vesmír“ od něčeho, co je „mimo něj“. Pokud bys důsledně aplikoval NAŠE pojetí i POD horizontem událostí, tak nevyhnutelně dospěješ k tzv. singularitě, což je něco, co je nekonečně malé (s nekonečně malým poloměrem, tedy nulovým, tedy to neexistuje). Ale BACHA! Ten nutně NULOVÝ poloměr MUSÍ být zároveň NENULOVÝ, protože černá díra zachovává moment hybnosti (kde je existence nenulového poloměru podmínkou). Už chápeš, jak to myslím s těmi paradoxy, které vznikají pokud budeš aplikovat věci z „našeho světa“ na věci „mimo něj“? 😉 🙂

Nový příspěvek