jaké je nejlepší prostředí a podmínky pro slepici aby vyseděla vejce?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Babička pro kvočnu vybírala pokaždé hnízdo, které bylo v relativně klidné části kurníku, nebo kvočně hnízdo zřídila mimo kurník. Kvočna musela mít blízko hnízda dostatek krmiva a čerstvou vodu.
Babička několikrát denně kontrolovala, je-li kvočna v pořádku, protože párkrát se stalo, že kvočna z nasazených vajec vstala, přestala kvokat a už zpátky sedět na vejcích nechtěla. Naštěstí se to vždy dalo řešit „náhradní kvočnou“. Slepic jsme doma mívali kolem 50, takže to problém nebyl. Také babička kontrolovala vejce, zda jsou v pořádku a po několika dnech sezení zjišťovala, jestli z nich náhodou nebudou pukavce (zkoušela je v teplé vodě položit na hladinu – pokud se vejce hýbalo, bylo v pořádku, pokud jenom na vodě leželo, kuřátko tam nebylo). Také vejce prosvěcovala žárovku, pokud si nebyla jistá.
Jak tak na to koukám, měla jsem šikovnou babičku.
Doplňuji:
Babička zkoušela takovou neposednou kvočnu zchladit. Namočila jí hlavu párkrát do kbelíku se studenou vodou. Dodnes nevím, co to mělo mít za účinek, ale je fakt, že někdy se taková kvočna vzpamatovala.
Jindy se naopak musela hledat kvočna náhradní.
Z normální slepice ale kvočna nebude, to se v ní musí nejdříve projevit „mateřský pud“. Ten se projevuje právě snahou „sedět na vejcích“ a kvokáním.

Upravil/a: anonym

Jak ji přimět? No přece nejdřív musí mít kohouta! 😁
Pak už to půjde samo, musí mít jen klidné místo pro snášení a sezení.

Jakmile má kohouta je vyhráno, z hejna slepic se ňáká kvočna najde. Pak je lepší, aby měla klid od ostatních ji s určitým počtem oplodněných vajec izolovat. Každá kvočna se chová jinak. Když po prvních vylíhlích kuřatech už nechtěla ostatní dosedět, tak jsem je pod žárovkou doseděl sám a pomohl vyklubat a vrátil kvočně.