Pýcha patří mezi sedm hlavních nectností či hříchů. Jde zpravidla o nadutost, domýslivost, přílišné sebevědomí atd. Ale je možné se chlubít i svými dětmi, být na ně pyšný, tedy hrdý na ně – klad.

ambice, ambilcióznost – . úsilí, snaha vyniknout, uplatnit se, ctižádost; cíl, k němuž se člověk upírá a jehož chce dosáhnout:

ASJC

Těžko říct, pyšný člověk neuzná, že je někdo jiný, kdo umí, domýšlivý na své vědomosti a činy. Často opakuje své já, já – jen já …

Někdy není rozdíl znatelný, záleží to na chování dotyčných, jejich uplatňování, „prezentování“. Pokud jsou ambice sobecké, plodí pýchu.

Platí i naopak – z pýchy často vycházejí ambice – nezřízená touha po uplatnění.

Záleží na situaci, prostředí – zda chce vyniknout v kolektivu, nebo podlézá atd. Zda je zdravě či nezdravě ctižádostivý, má třeba snahu manipulovat, někdy je nechápavý, že nejedná správně atd.

Každý člověk je jiný, má jiné charakterové vlastností. Často také záleží na temperamentu – víc se prosadí třeba sangvinik, méně melancholik.

--
Ještě upřesňuji etymologii slova pýcha, pyšný., i když se samozřejmě významy rozšířily.

Pýcha, pyšný, . přeneseně od psl. *pychati ‘dout, nadouvat (se), kypět’ , foukat’), jež souvisí se slovesem puchnout , a to se změnou indoevropského ū na y.

Takže tvary s „y“ jsou mladší, tedy praslovanské, vznikly přenesením významu – pyj, pysk se staly tabu

Původem je sloveso pychati z řeckého (Χτύπημα) foukám, to z indevropského phú napodobujícího vyfouknutí vzduchu.

Takže pýcha vznikla od slovesa pýchati = nadouvati, foukati, dýmat, pak přenesením do mravní oblasti. = nadýmati pýchou. Možnost srovnat ppůvod u slov  :pych,  :pýchavka, :pyj.

Psl. *pyjь je zřejmě odvozeno od ie. *phū‘ nadouvat se, puchnout
Existuje tedy vztah mezi slovy pyj –  :puchnout,  :pýcha,  :pysk. ’"

Podle Machkova a Rejzkova Etymologického slovníku.

Upravil/a: annas

Zde může napovědět etymologie. Pýcha původně znamená doslova nadutost (pochází ze stejného základu jako slova pysk nebo pyj, tedy orgány, které jsou nějak odulé, slovo „opuchlý“ je živé dodnes). „Ambitio“ znamená obcházení (vnitřní podloubí klášterních dvorů se nazývají ambity) – ambiciózní byl ten, kdo obcházel lidi (voliče, vlivné osoby atd.), aby získal jejich přízeň. Čili pýchou bych rozuměl spíš to, když ze sebe někdo dělá víc, než co doopravdy je, zatímco ambicióznost nese spíš konotaci hujerské snaživosti až podlézavosti. Myslím, že reálné vyznění těch slov jejich etymologii skutečně odpovídá. Hranice mezi těmi pojmy být nemusí, klidně může být člověk zároveň pyšný i ambiciózní.

Použité zdroje: spousta slovníků, učebnic, knih a filmů všeho druhu.