´Obávám se´, že slovo knihomol skutečně vychází metonymicky vychází ze spojení „kniha“ a „mol“ – ovšem nikoli ve smyslu ´škůdce´, ale ´neodbytný žrout´- tedy vytrvalý čtenář (´nedá pokoj´, dokud se knihou neprokouše)…
😉
Doplňuji:
Slovo „knihomil“ mi evokuje spíše sběratele knih (nebo, hůře, jejich ´sběrače´- hromadiče bez ohledu na obsah)…
Jednoho takového znám – má spousty knih srovnaných v otevřených knihovnách podle velikosti a materiálu a barvy přebalu, většinu nikdy nečetl.
😉

Upravil/a: gecco

1. Současné slovníky např. PSJC uvádějí původ takto:

Knihomol jako slovo složené = expresívní výraz pro toho, kdo stále leží v knihách; náruživý čtenář knih, který ztrácí zdravý vztah ke skutečnosti. Synonymum – knihožrout,

Často tato náruživá záliba ve čtení knih vede k neživotným názorům.

Jiínak knihožrout – rovněž složené slovo, žrout – původ od slovesa žrát – jeden z jeho významů – obecné exp- pojmenování = příliš horlivě něco vykonávat, plně se něčemu oddávat, věnovat, intenzivně se něčím zabývat..

2. Když jsem se dívala do Rejzkova Etymologického slovníku, překvapilo mě, že neuvádí spojitost s molem – nočním motýlem, ale odkazuje na Jungmannova knihomola.

Jungmann uvádí původ z řeckého " Biblioman, knihomil, knihomol, knihovrt = přemrštěný sběratel knih."

Dnes se užívá výraz bibliofil = česky knihomil.

Knihomil – bibliofil = ten, kdo má neobyčejnou zálibu v knihách, zvl. v knihách umělecky vypravených a vzácných.

Původně výrazy synonymní, ale zřejmě z ironického podtextu se významy rozlišily a uvádí se tak, jak jsem uvedla nahoře.

Knihomil i knihomol – oba milují knihy, ale každý jiným zůlsobem .

Knihomol rád čte, knihomil má rád knihy jako umělecký artefakt.