Jak vzniklo pojmenování „pes“?

Někteří tvrdí, že výraz pes nejspíš pochází z citoslovce ps, ps, kterým se na psy volávalo v dobách, kdy člověk ještě neuměl artikulovat, ale už žil se psy společně. Tak to píše Milan Machovec ve své knížce Indoevropané v pravlasti. Druhá, rovněž řekněme citoslovečná, teorie říká, že ps vyjadřuje zvuk častého psího močení, a odkazuje na francouzské slovo pisoár, které prý vzniklo podobně – jako vyjádření stejného zvuku lidského. Jiní tvrdí, že slovo pes souvisí s přídavným jménem pestrý, protože psi, na rozdíl od příbuzných vlků a lišek, mají různá pestrá zbarvení. V tom případě by slovo pes souviselo se slovesem psát. Další, myslím už čtvrtá, teorie spojuje pojmenování psů s latinským pecus

Zdroj: http://old.mys­livost.cz/medi­a/clankyDetail­.asp?IDCl=13122&ID­R=10314&TypR=3

K těm záporným vlastnostem přisuzovaným psům :
Přestože se psi projevovali jako přátelé člověka, a máme psotu, což je špatné, jak se také říká psí počasí, tedy počasí, do kterého by ani psa nevyhnal.
Existuje také psotník, což původně bylo označení jakékoli nepříjemné věci a později pojmenování dětské nemoci. Slovo psotník také figuruje v běžné frázi užívané při leknutí „já z toho dostanu psotník“.
Další fráze a slovní spojení, v nichž figuruje pes, znějí „psí život“, „život pod psa“, „být ve psí“, tedy úplně na dně, a „nasazovat někomu psí hlavu“ – čili říkat o něm jen to nejhorší.
Když je někdo psí čumák, je nepříjemně chladný, bez emocí. Ještě horší je, když o někom řekneme, že je pes. Chceme tím říct, že je to, jak píše Slovník spisovného jazyka českého, „bezohledný, krutý člověk“.
Slovo pes, často ve spojení „nevěřící pes“, se užívalo jako nadávka kacířům, ateistům nebo prostě jen lidem vyznávajícím jiné náboženství.
Když řekneme, že by to ani pes nežral, jakoby říkáme, že pes je podřadné zvíře, které spořádá všechno.
Když by od někoho ani pes kůrku nevzal, je ten člověk v opovržení tak všeobecném, že jím opovrhuje dokonce i ten opovrženíhodný pes. Stejný význam a obsah má slovní spojení „ani pes o něj nezavadil“.
Řekneme-li, že je někde zima jako v psinci, eventuálně v psírně, opět vyvoláváme hodně nepříjemnou představu.
.....A teď konečně několik slovních spojení, kde pes vystupuje jako prvek kladný nebo aspoň neutrální. Když se o někom řekne, že je věrný jako pes, myslí se to pochvalně, psí věrnost, což je také často používané slovní spojení, je příslovečná. Má-li nějaký člověk psí čich, má čich mimořádný, vědci by nám řekli, že s kvalitou psího čichu se žádný člověk nemůže rovnat ani zdaleka. Pokud jde o slovní spojení psí oči, v tomto případě už o vyslovenou pochvalu nejde.

Proč slovo pes v mnoha svých významech a odvozeních vystupuje jako něco špatného.
„Středověká společnost byla velice silně ovlivněna biblickým názorem a Bible psa chápala a představovala jako stvoření nečisté, nízké, opovrženíhodné, jako symbol špatnosti a odchýlení se od víry, v lepším případě pak jako tvora nepatrného a bezvýznamného, trpěného a nezasluhujícího si větší pozornosti.“

Zdroj: upraveno z-http://old.mys­livost.cz/medi­a/clankyDetail­.asp?IDCl=13122&ID­R=10314&TypR=3