Kelt

Jak to, že se ve francouzštině některá povolání nerozlišují dle rodu?

Máme povolání, kde poznáme hned pohlaví jedince. Lékař, lékařka, doktor, doktorka, učitel, učitelka a podobně. Podobné je to i v němčině, der Lehrer, die Lehrerin, i ve francouzštině, nicméně ve francouzštině je například écrivain – mužského rodu (spisovatel), ale může se, dle kontextu jednat i o ženu. Stejně tak auteur – autor, autorka , médecin – lékař, lékařka a jiné. A přitom rozlišení dle rodu není problém. Je to historická záležitost, nebo proč to tak je? Děkuji za vysvětlení.

Upravil/a: annas

Odpovědět

Zajímavá 1 před 1673 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

annas

Chcete-li se ddvědět o PŘECHYLOVÁNÍ NÁZVŮ POVOLÁNÍ V SOUČASNÉ
FRANCOUZŠTINĚ, přečtěte si diplomovou práci, kde jsou uvedeny plkdrobnosti.

Počátky bez přechylování souvisí s emancipací, později se zapojila feminizace,, „genderové“ užití jazyka, jazykový systém atd.

https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:-c2HV8Et8hYJ:https://theses.cz/id/nv4mfn/1003193+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

Jihočeská univerzita České Budějovice
DIPLOMOVÁ PRˇACE
PŘECHYLOVÁNÍ NÁZVŮ POVOLÁNÍ V SOUČASNÉFRANCOUZŠTINĚ
Autor práce: Jitka Janoušková
Studijní obor: Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – AJ, FJ
–
Např.

"Slovotvorné možnosti současné francouzštiny pro odvozování tvarů ženského rodu od jmen označujících povolání

Hlavní možné postupy pro tvorbu ženského rodu od jmen označujících povolání jsou dle autorů FEMME (1999: 22 – 27)
:• zachování stejného tvaru
• přidání koncového -e
• užití přípon -euse, -trice, -teuse
• nahrazení patřičným ekvivalentem v případě, že jméno explicitně vyjadřuje osobu mužského pohlaví

Výjimky k těmto pravidlům budou v textu zmíněny.

V každém případě se předpokládá použití ženského determinantu před ženským tvarem"

atd. .

Upravil/a: annas

4 před 1673 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

quentos

Je to tím, že v minulosti byla některá povolání výlučně mužská, ženám v jeho výkonu bylo bráněno (nebo nebyly považovány za „dostatečně schopné“ či „hodné“ jeho výkonu).
V češtině to je občas taky tak. „Chemik“ nemá ženský protějšek (stejně je tomu v ruštině). Zkuste si chemika ženského pohlaví nazvat „chemičkou“, ohradí se: „Já jsem chemik. Copak jsem nějaká smradlavá továrna?“
Stejně tak většina vojenských hodností je uváděna jen v mužském rodě a vojačky se mužskou formou hodnosti i představují. Opět proto, že voják nikdy nebylo pro ženy typické povolání.
Občas, i když vzácněji, je tomu i naopak: existuje studijní obor „zdravotní sestra“. „Zdravotní bratr“ vznikl až druhotně a dodnes to není terminus technicus, zní spíše žertovně (a zdravotní sestry mužského pohlaví o sobě řeknou, že jsou „vystudované zdravotní sestry“). Opět proto, že toto povolání je spíše typické pro ženy.