Odpoveď byla označena jako užitečná

Jak to? Tak to bylo vytvořené, protože ćich a chuť jsou fylogeneticky staré smysly. Signály z těchto oblastí jsou důležité z hlediska přežití jedince i vnímání příjemných prožitků. S těmito prožitky je spojena rozsáhlá oblast asociativního učení. "

Odbornější vysvětlení najdete v odkazu na článek Chuť a čich
http://www.wi­kiskripta.eu/in­dex.php/Chu%C5%­A5_a_%C4%8Dich
.

„Chuť jídla ve skutečnosti vnímáme hlavně nosem“
Darina Křivánková

To, co náš mozek vyhodnotí jako „chutná“ – „nechutná“, je ve skutečnosti propojení mnoha vjemů, v nichž například hraje čich větší roli, než si myslíme.

Pozitivní vnímání sladké chuti máme vrozené stejně jako prvotní odpor k hořkému. Jsou to kódy, jež se formovaly v době, kdy byla chuť otázkou přežití: sladké je mateřské mléko, naopak hořkostí disponují toxiny, protivná chuť nás měla varovat před tím, abychom nesnědli jedovatou rostlinu. A přestože nám tohle riziko dnes už s největší pravděpodobností nehrozí, bude ještě hodně dlouho trvat, než se chuťové kódy přeprogramují.

Ve chvíli, kdy už neseme sousto k ústům, vstupuje do hry nejen zrak, ale i vůně. V ústech pak nevnímáme jen chutě samotné, ale do hry vstupuje i hmatový vjem (jídlo má strukturu, konzistenci), při žvýkání si uvědomujeme i zvuk, ale především se z jídla uvolňují těkavé látky, jež se retronasální drahou dostávají k čichovému orgánu. Proto, když máme silnou rýmu, máme pocit, že ztrácíme chuť, ve skutečnosti nás indispozice připravila o možnost vnímat aroma jídla. Všechny tyto složky pak v součtu vytvářejí chuťový zážitek – mozek to vše vyhodnocuje a kombinuje a ukládá do paměti jako chuťovou vzpomínku. Podle vědců mají chuťové pohárky na svědomí jen malou část našich chuťových zážitků, většina se jich rodí díky jakémusi „zadnímu čichání“.

Čeština tady – jako už tolikrát v gastronomii – selhává, chybí nám výraz, jenž by vystihoval spojení chuti a vůně, tedy podstaty chuťového vjemu. Angličtina má výstižné flavour, čeština bude v této souvislosti nejspíš operovat pouze chutí, což – jak už teď víme – není přesné. atd._