Diskuze:
napište první příspěvek
Nejlepší odpověď
Obě možnosti jsou správné.
Potřeba tvořit citově zabarvené tvary jmen je však natolik silná, že tvary na -i pronikly a nadále pronikají i ke jménům, která zdrobněliny s -i/í- v příponě obvykle netvoří, např. Věra – (Věruška, Věrunka) – Věri, Lukáš – (Lukášek) – Luki.
Předchází-li koncovému -i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s -y: Věri/Věry, Luki/Luky atd.
Předchází-li koncovému -i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní -i nebo -y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [-ň-], Vlasta – Vlasti [-ť-], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy], Toni [tony].
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=743
| 0 Nominace Nahlásit |
Další odpovědi
Diskuze k otázce
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek
Zajímavé otázky v kategorii Vzdělání a práce
- Jaký je správný pravopis i/y ve slově zajímali/y v níže uvedeném příkladě? (3 odpovědi)
- Znáte nějaké veršovánky týkající se měst? (8 odpovědí)
- Považujete zavedení povinné školní docházky před 235 lety za mimořádný čin M. T., i když to byl jen první krůček? (7 odpovědí)
- Jak jste spokojeni s elektronickou žákovskou knížkou? (6 odpovědí)
- Jak se říká cestě z Mekky do Mediny? (4 odpovědi)
- Proč si lidé po sobě nepřečtou, co napsali? (12 odpovědí)