Jak spolehlivě poznat blbce?

Podle chování a jednání, které je odlišné, než očekáváš, tak označíš dotyčného za blbce. Ale to je hodnocení : podle sebe soudím tebe. Když se někdo chová, přesně jako ty – stejně mluví, gestikuluje , jaký si o něm uděláš úsudek? A jaký si uděláš úsudek o někom, kdo se chová přesně naopak.?

To je problém. Ale vzpomněl jsem si na Jana Wericha: „Když se hádáš déle jako 2 minuty s blbcem, tak už se hádají dva blbci“.

Pročetl jsem odpovědi až na konec a s potěšením vítám mezi námi „led“.

Upravil/a: paul1

Udělat zkoušku humorem. Blbec nesnáší, když si někdo dělá z blbců legraci. 😄

V rozhovoru, nebo sledováním jeho chování.

Časem získáš zkušenost a blbce rozpoznáš už z daleka. Horší než rozpoznat je vyhnout se jim.

Absolutně nesouhlasím s Elkonem. Představ si např. čtyři, jak spolu rozprávějí a rozumějí si. Absolutně, že. A pak je tam pátý, který jim nerozumí. Takže podle Elkona ten pátý je blbec, to je jasný, protože přesně tohle vyjadřuje jeho odpověď. A pak si představ, že jsi ten pátý a určitě si o těch čtyřech něco myslíš. Ať je to cokoli, rozhodně nejseš blbec, že. No a můžeš mít tři kámoše, s kterýma si absolutně rozumíš a pak mezi vás může přijít jeden z těch čtyř, že, a tak pořád dokolečka dokola. Takže až tak „jednoduché“ to s těmi blbci a odpovědí na otázku je.

Proto nevěř tady všemu, co se zde napíše (může zde za bukem trčet taky skrytý blbec, víš 🤪🤪). A raději se vyhni taky veškerým situacím, kdy si čtyři (sem si dosaď co chceš) rozumějí.

Jediný elkon má pravdu: musíš ho pozorovat, nebo s ním opakovaně mluvit, jiná cesta není. Ale nejlepší je obojí dohromady.

Blbce nepoznáš tak, že si uděláš z blbců legraci. Jako může být, ale lidé lžou, blbci jsou taky lidé, tak: prosím pěkně!

Poznáš je pak snadno: nemají soudnost a sebereflexi.

Stejně tak není někdo blbec (jenom) proto, protože, třeba, řeší některé věci odlišně od Tebe. Ne, to vůbec ne. Ale pokud se někdo snaží na krámě něco ukrást v pondělí v 10:00 AM a má u toho bílou kšiltovku, je odhalen, je zavoláno MěStaPo, „vyřeší“ se to „blokem“ (který nikdy nezaplatí, ale to je jiná věc), on jde do toho krámu krást v úterý v 9:00 AM, zase má tu bílou kšiltovku, je odhalen, je zavoláno MěStaPo, ale MěStaPo neví, jestli už toho nemá moc, tak zavolá „kluky“, „kluci“ řeknou, že toho ještě nemá moc, ale že už to nejde „blokem“, tak ho oznámí, on se oholí, obleče si úplně jiný oblečení, ale zase má tu stejnou – debilkovskou – bílou kšiltovku a jde – do toho samýho krámu – krást ve středu v 9:30 AM, zase je chycen, zase přijede MěStaPo, zase zavolá „kluky“, protože neví, jestli už toho nemá „moc“, přijedou „kluci“ a řeknou, že už toho má „moc“, dostane slušivé náramky, svezou ho na vejlet luxusním vozem na OOP, tam to s ním sepíší, vezmou ho na další vejlet luxusním vozem na OOK, tam ho „ubytují“, až má na něho vyšetřovatel čas, tak ho poučí, sepíše s ním „červeňák“ a zase ho vezmou na vejlet luxusním vozem na soud. Tam ho taky „ubytují“, vzbudí soudkyni, co má službu (protože když krade kolem desáté dopoledne, tak než se to kolečko udělá a soudce nařídí neveřejné zasedání, je deset večer), před tou on – pomalu – klečí, slibuje, že to je naposledy, ona – „civilářka“ – ho pustí, a on další den, v 9:35 AM, zase krade v tom stejným obchodě, zase s tou pitomou bílou kšiltovkou, a zase je celé kolečko znovu, akorát tentokrát ho (ideálně ta samá soudkyně, kokota! 👌😅), už ubytuje, tak to blbec je. Protože I. krade, i když to neumí, II. krade tam, kde ho chytají a III. krade s debilní debilkovskou bílou kšiltovkou. 👌😎 A věř, že takových je dost, jako!

Jasně, ale ono to není vždycky tak zjevně zřejmé. Ale tak jako není? Ale je. Já mám spolužáka, kterému – pořád – matka uklízí pokojíček, a když někde je, tak mu v osm, devět a deset večer volá, jestli je v pořádku. 🤦‍♀️ Tak věř, že takový bude blbec Sicher. Nesamostatný, neprůbojný, nekompetentní. A taky je! 👌😅

Není ani až tak těžké blbce poznat, spíš je otázkou – takovou až Nerudovskou – „kam s ním?“.

No kam: do prdele! 😆

Pokud je to Tvůj nadřízený, tak nad blbcem nevyhraješ, protože – zvlášť u nás – se vždycky najde někdo, kdo se blbce zastane (protože on mu pak přeblafne brko, nebo co já vím co – víš co! 😅). Takže: jinam.

Pokud je to Tvůj kolega v práci, tak bohatě stačí mu nastavit jasné mantinely: jeho problémy jsou jeho problémy, nikoli Tvá starost, ne, nebudeš mu pomáhat s ničím jiným, než s prací. Problém vyřešen, harmonie obnovena.

Pokud je to v rodině, tak to už je těžší, ale taky se dá: assertivitou. No, podívej: nastavíš jim hranice. Když je budou porušovat, nebo se snažit obcházet, tak jsou, vlastně, dvě možnosti: buďto jim uhneš, nebo se s nimi přestaneš stýkat. A pak jsou – zase – dvě možnosti, no, vlastně tři: buďto to nevydrží oni, a pak je vysoce pravděpodobné, že Ti polezou do zadnice, nějakou dobu budou dělat všecko tak, jak chceš, a pak to bude zase to samé dokolečka dokola. Nebo to nevydržíš Ty, a pak blbec bude důležitý – protože měl pravdu! A třetí možnost je, že už se prostě nikdy nesejdete.

Mám-li být upřímný, stejně k té třetí možnosti doputujete, tak nebo tak, na 99%. Ale, víš co, třeba máš jiné priority, jo, každý svého ne/štěstí strůjcem, to už si musíš projít, prožít a vytrpět sám. 🤷‍♀️

No a jinak? Vážit, koho si pustíš do života, až tak jednoduché to je. Naučit se říkat ne. A naučit se rázně utnout interpersonální vztahy, pokud se protějšek „odhalí“.

Nebadane a diskrétne pozriem do zrkadla, ak sa uvidím, mam istotu, vidím blbca.

Blbec, alias „dupa wołowa“, jsme každý. I lidé s vysokým IQ jsou v lecčems mimořádní blbci. Ale tvá otázka odkrývá zajímavý problém: zatímco na měření inteligence máme různé testy, na měření blbosti toho zatím asi moc rozpracováno nebylo. Jak naznačuje Marci, mezi důležité znaky blbce určitě patří, že to o sobě nikdy nepochopí.

Ten kdo neví a ví, že neví, ví víc než ten, kdo neví a myslí si, že ví.
>> První stupeň pitomosti je pocit geniality.
>> Je beznadějné udělat blbuvzdorný program, protože blbci jsou geniální.
>>Z hlupáka nikdy neuděláš chytrého člověka. Můžeš z něho udělat pouze chytrého blbce.
>>Když někdo umře, tak o tom neví, ale pro ostatní je to těžké. To samé platí, když je někdo debil.
>> Lidi máme rádi pro jejich kvality, ale milujeme je pro jejich chyby.
>>„Je to pravda, pane Novák, že jste byl na dovolené v Kuvajtu na základě vyluštěné křížovky?” „Jo, to je fakt.” „A jak zněla ta tajenka té křížovky?” „Blbec má vždy štěstí.”
>>Nikdy jsem nepotkal nikoho tak hloupého, abych se od něj něčemu nepřiučil.\ Galileo Galilei

Upravil/a: EKSOT123

Na sociálních sítích jsou aktivní napadají urážejí a mají svoji pravdu.
Úroveň vzdělání umožňuje získat diplom a pak nejvíce škodí kde mají moc.