Jak si představit rozpínání vesmíru?

Představ si explozi.
Doplňuji:
Třeba tady – http://www.no­vinky.cz/koktej­l/325653-exploze-melounu-na-zpomalenych-zaberech.html – je pěkně názorné video (že jde o meloun není podstatné).
😉

Upravil/a: anonym

To se představuje dost špatně. I astrofyzikům a kosmologům nebo jak si ti pánové, co čučí na hvězdy, počítají úhly, zachytávají různé částice či záření, a pak to počítají podle nepochopitelných vzorců, říkají.

Třeba takhle. Představ si nafukovací balonek plný vody. Ta voda bude jako prostor, jasan?. Ve vodě plavou třeba zrnka něčeho – to jsou galaxie nebo clustery galaxií, to už je fuk.

Máš? Teď si představ, že té vody v balonku přibývá. Ne, že tam v jednom místě přitéká – voda se „množí“ všude, kde už je. Tím se zrnka jedno od druhého vzdalují – mezi galaxiemi přibývá prostor. Při pohledu z jedné galaxie (zrnka) se zdá, že všechny ostatní galaxie se od ní vzdalují. Ale nedá se určit žádný „ústřední“ bod, od něhož by se balonek zvětšoval směrem od jeho středu na všechny strany. Je to trochu jako když za sebou jedou 3 auta, první stovkou, druhé osmdesátkou a třetí šedesátkou. Když sedíš v tom prostředním, tak se to první a to poslední od Tebe vzdaluje. Jenže ve vesmíru to není jen „před“ námi a „za“ námi, ale ve všech směrech, nahoru, dolů, doleva, doprava a není tu žádná krajina, podle které bychom poznali, kterým směrem všechna auta jedou.

Máš? Tak a teď si ještě představ, že ten balonek nemá žádný povrch, nějaký vnější konec, okraj, blánu, která ho drží pohromadě a která se též roztahuje. Nevíme, zda vesmír má něco jako konec, je-li nějak ohraničen jako pomyslný balonek, a neumíme si představit, „kam“ se ten vesmír rozpíná. Před velkým třeskem, jímž snad vesmír vznikl, totiž nebylo nic jako prostor a čas. Ty jsou pouze uvnitř toho balonku. A jinde, kolem – kdo ví? Podle některých teorií, vesmír žádný konec, okraj nemá, nýbrž je uzavřen do sebe – taky si to chceš představit?

Máš? Sláva, vždyť jsem říkal, že je se to špatně představuje … 😉

predstavte si, že všetky peniaze (hodnoty) majú rovnaký rozmer, pre jednoduchosť si ich predstavme ako mince.

na začiatku máte jednu 1000 kč mincu.

rozdelíte ju na dve 500 kč mince (obe majú rovnakú veľkosť, ako 1000 kč minca, ale polovičnú hustotu) a zrazu vám 1000 kč zaberá dvakrát toľko priestoru pri rovnakej hodnote (používame ju ako prirovnanie k energii) i pri rovnakej hmotnosti.

opakujte delenie – máte štyri 250 kč mince o štvrtinovej hustote, so štvornásobným priestorom, ale rovnakou hmotnosťou a hodnotou (energiou)

atď atď atď

hodnota mincí sa nemení, i keď ich budeme meniť donekonečna.
pribúda počet mincí (priestor), zmenšuje sa hustota (lebo hmotnosť je rovnaká), nominálna hodnota mincí (energia) sa v súčte nemení.

to rozmieňanie nemusí nutne prebiehať na polovicu, to bol iba príklad.

spomaľovanie rozmieňania je dané počtom rozmieňaných mincí (priama úmera – čím viac mincí, tým dlhšie rozmieňame) – prejav známy ako spomaľovanie rozpínania vesmíru.

a podobne by sa na týchto minciach dali vysvetliť i iné vlastnosti.