Jak se zbavit stydlivosti a stresu?

Mě na to vždy pomáhal trenink doma. Předvedete výstup rodině, dobré kamarádce, čtyřnohému domácímu mazlíčkovi..nebo i neživým věcem ve svém pokoji, záleží na tom, kdo/co vám právě může věnovat čas a pozornost (sám mám doma velice vzdělanou Juku a míval jsem „vysokoškolsky vzdělaného“ kocoura).

Doplňuji:
Existuje řada cvičení, které pomohou nalézt rovnováhu. Po maximální přípravě, jaké jsem byl schopný… jsem dělal třeba následující (někde jsem se o tom dočetl).. oblékl jsem si na sebe oblečení, které jsem nosil do školy, někde si v pokoji stoupnul a s papíry v ruce (později bez nich) si takové zkoušení prožil.

Upravil/a: Pájo

Tak to jsem měla a mám pořád. Myslím, že je to tréma a té jsem se nikdy zbavit nedokázala. ☹ Taky by mi pomohla nějaká rada. Jen píši svou zkušenost. Během zkoušení u tabule mi pomáhalo hrát si s prstýnkem na ruce nebo jsem si hrála prstem na první lavici (byla tam taková jamka a já ji obtahovala prstem pořád dokola 😛) Nevím sice, jak to vypadalo, ale mě to uklidnovalo. 🙂 Nebo ještě dělám toto: když musím něco těžkého přednést někde a stresuje mě to, tak na jedné ruce spojím palec s ukazováčkem a tlačím je k sobě.. a tam dám tu stresující energii.. do prstíků v ruce. 😛 Moje vynálezy. Trochu mi to pomáhá.

Mě pomohl partner, který mi zvedl sebevědomí a lidé kolem mě, kteří mě brali normálně. Měla jsem stejný problém, protože jsem vyrůstala v autorativní výchově plný fyzických trestů, klečení a nadávek.

Srdce v kalhotách, žaludek v krku, ruce jako sypačka máku na rohlíky, nohy jako vibrátor betonu.
Nic si z toho nedělej, že máš trému. prostě ber jí, těš se na ní a uvidíš, že až se na ni budeš těšit, tak ona zcela naštvaně odejde sama.
A netaj to – tím si ji jen zvětšuješ.
Častěji chodit s referátem až si zvykneš. Když jsem před xy lety poprvé byl před tv kamerou, několik dní jsem před tím nespal, a potom taky. Později jsem si svoje téma pečliě připravil, přišlo natáčení a snad na několik výjimek, pokaždé režisér či redaktor téma a obsah pozměnil. A jak to dopadlo, když jsem přímo na místě, rovnou odpovídal na otázky? jási myslel, že jsem koktal, mluvil nesrozumitelně apod. a když to odvysílali, tak to nebylo nejhorší. Řekl bych přirozené, nestrojené. takže se trémy neboj – je součástí naší přirozenosti a jak říkají četní letití herci – máme jí pořád.