Jak se projevuje stáří?

Stáří? Je to prostě „podzim“ života, připravujeme se na „zimu“, kterou chceme strávit se vzpomínkami, v klidu a pohodě a nabrat sílu na koulování, sáňkování ap., na „zimu“ kterou zažijeme „potom“. 🙂
Stáří? „Nejvíc nefér věc v životě je to, jak končí. Život je těžkej. Strávíte jím spoustu času. A co pak za to dostanete? Smrt! To je jako co? Bonus? Myslím, že životní cyklus by měl být pozpátku. Nejprve umřete, abyste to měli z krku. Pak žijete ve stáří doma. Když jste už moc mladí, vykopnou vás z domova, dostanete zlaté hodinky a jdete do práce. Pracujete čtyřicet let, než jste dost mladí na to, abyste si užili svůj pořádnej důchod. To znamená, že berete drogy, chlastáte, chodíte na párty a chystáte se na střední. Pak jdete na základku, stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádné starosti a pak jste malé dítě a vlezete si zpátky do dělohy a posledních devět měsíců si tam jen tak plavete. A celý váš život skončí orgasmem.“ — George Dennis Carlin americký stand-up komik (citát)

1 – Človek si začína uvedomovať, že už nie je dieťa, prípadne zabúda, že je dospelý a stáva sa z neho dieťa
2 – Začína cítiť opotrebovanie organizmu (svojho), únava materálu…
3 – Začína
4 -
.
99 – tu sa prejavila moja staroba, viem, chcem odpoveď napísať, ale keď začnem písať, čo som to chcela…

PS.
Starým sa môže cítiť aj dieťa.

Upravil/a: led

Odpověď na tvoji otázku jsem konsultoval s o rok mladší manželkou a shodli jsme se, že vlastně ani nevíme neboť se staří dosud necítíme /příští měsíc mně bude sedmdesát/.

Prý moudrostí (nasbírané zkušenosti a znalosti za ty léta), ale není to pravidlo. Moudrost nemusí nezbytně přicházet se stářím – člověk se o to musí zasloužit a trochu se o to za ta léta přičinit.

Šedinami, plešatostí, vlastně celkovým zhoršením organismu a životních funkcí (ale ani to není nezbytné), vrásky.

Pravděpodobně uvědoměním si delšího prožitého života, poznání radostí i ztrát (za ty roky určitě několik blízkých ztratí – pravděpodobně prarodiče, rodiče přátele a i lidi, kteří jsou starší než on anebo i mladší, kteří zemřeli „předčasně“).

Určitě by měl mít už roky svůj domov (pravděpodobně s někým), vlastní rodinou.

Důchodem.

V historii byli za starší lidi považováni ti, kteří se stáhli z věřejného (aktivního) života, uchýlili se někam do ústraní, na venkov, někam kde budou mít klid, a pak začli relaxovat nebo psát, vzdělávat se, či cestovat. Záleží jak kdy a kde, ale většinou byli staří lidé uznávaní, lidé si k nim chodili pro rady; oni samotní se pak stávali třeba hlavou celé rodiny, členem nějakého sekupení kmetů (senát, gerontové, stařešinové – rada starších, jiné rady např. ve vsích, nebo městech, v královských radách atpod.,).

Potomky a jejich potomky.

Ideálně už dosažením svých životních cílů. Zaslouženým odpočinkem atd..

Myslím si, že vždy záleží na mentálním věku jedince, tak může být člověk ve čtyřiceti jako dítě anebo 15-ti letý jako dospěly (což se odráží i na jejich inteligenci i zdraví).

Nejčastěji se projevuje asi tak, že si člověk prostě připustí, že už má nějaká ta léta za sebou (a je na ně hrdý).

Upravil/a: Anikitos

Pokud je v politice snaží se dostat do senátu

Lépe to asi ještě nikdo nevystihl jako mé oblíbené zpěvačky
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=qeWbQ-BIsgc

Demencí.