Jak se přišlo na to že hlásky které vyslovujeme jako s a š a nebo r a ř jsou podobné?

Snad jsem dobře otázku pochopila. Proč se ř či š vyslovují tak, jak se vyslovují, závisí na způsobu a místu artikulace: š, ž, – zubodásňová, ř, r , s, z – předodásňová.

Jinak ke vzniku ř, š, ž atd. vedla dlouhá cesta .V praslovanštině bylo hlásek mnohem víc – např. dj, kt, tj = c a z, nosovky, exitovaly měkký a tvrdý jer atd.

Je to velmi rozsáhlé povídání, uvedu jen to nejnutnější.

Zánik jerů a postavení předních samohlásek (měkký jer, i, e, nosové e a ě) a zadních ( tvrdý jer, y, u o, nosové o, a) způsobily, že přední samohlásky měkčily předcházející souhlásku, zadní se předcházející měkké souhlásce přizpůsobovaly,
Tímto vývojem vznikly měkké, změkčené, před zadními tvrdé souhlásky.

Takže na začátku staročeského období existovaly souhlasky jen měkké, jen tvrdé a spjaté párovou měkkostí
jen měkké – č, ž, š, c, dz, ň, j
jen tvrdé – h, ch, g
párové – změkčené – ź, ś, ŕ, ď, ť, ń a další; tvrdé – z, s, r, d, t, n a další.

Tato párová měkkost zanikla v souvislosti s dalšími hláskovými změnami. Po zániku jerů podle tzv. Havlíkova jerového pravidla vzniklo ř ze měkčeného ŕ před určitými předními samohláskami.
Proto se ve skloňování i jiných tvarech střídalo r s ř. Později se některé podoby vyrovnaly.

pekar6(= jer) x pekar6ský – pekař – pekarský – později sjednocení na pekařský;. mudřec – mudrce, ŕěka = řeka, kuŕě = kuře.

Stejně to bylo s ostatními měkčenými souhláskami, dnes jsou obojetné., nově vzniklé ř se přiřadilo k měkkým, r byla tři (měkké, tvrdé, střední – zůstalo jen jedno – jinak v nářečích), změkčené ´d, ´t, ń se změnilo na ď, ť ň (nad d, t se mně nenapsal háček ) přidalo se mezi měkké souhlásky. atd. Stejně došlo k dalším hláskovým změnám, ale týkají se jiných jevů.

.