Jak se nejlépe zachovat, potkáte-li na ulici, v cizině, smečku toulavých psů?

A o čem je řeš? Potkat v cizině na ulici smečku toulavých psů neznamená nic jiného, než žes za hranicema na ulici potkal psy. A jako co? No nic přece, jdi dál, smol na to!

V Kalkatě a hlavně v okolí okolí jsem jich denně potkával stovky a tisíce a svět se nezbořil. Myslím, že v poměru k lidem byly psi tak 5:1 a konflikt jsem za 14měsíců našeho společného toulavého života neviděl, nezažil.

Pokud se tady ale ptáš na možný konflikt se smečkou, skupinou či tlupou zvířat, pak poradím. Snad u všech druhů, co existují, platí stejný pravidlo:

1. NEVMĚŠOVAT SE
2. NEIGNOROVAT

Obojí bude ze strany primitivnějšího druhu nejspíše považováno za provokaci.Takže moc možností nezbývá a podle všeho to vypadá, že rozhodujícím faktorem před vznikem konfliktu bude správné nastavení právě tvé mysli, nikoli přenastavení mysli těch instinktivních zvířat.

Pravděpodobný průběh a osobní postřehy z praxe:

Takže, zvířata na tebe budou nejprve civět. Není důležitý, jak se u toho hýbou a jaký zvuky vydávaj, to ignoruj a soustřeď fokus právě na ten oční kontakt, na tu upřenou pozornost na tebe. TO JE ROZHODUJÍCÍ, protože v ten moment ti ta jinak plachá zvířata něco sdělují, čemu ty nerozumíš, ale to je jedno, že nerozumíš, ty musíš projevit empatii (jen na oko, ony nevědí, že jim prd rozumíš) a MUSÍŠ na to reagovat, čili jim odpovídat. Pro nedostatek tvý empatie a vcítění se do rozpoložení a nálady už tak zbídačenýho zvířete jsem si tady dovolil připravit univerzální model, který by měl zafungovat v případě, že zvířata už nabyla dojmu, že je snad cíleně provokuješ, nebo co (ono se to skutečně stává, jelikož i když většina zvířat člověka považuje za pána tvorstva, tu vlastnost provokace si s člověkem už spojila a přirozeně se jí brání). Takže model je takový:

Civíš stejně, jako ta zvířata (pokud nejsi schopen určit alfu, civíš na všechny stejným dílem), u toho se nepovyšuješ ani nesnižuješ, jsi v absolutním klidu, protože starosti nepomohou a v duchu odříkáfáš formulku způsobem, jako bys jim ji teleportem přenášel přímo do hlavy, to umíš ne? A ta formule zní:

„Hele, věř mi, že to nechceš udělat, co chceš právě teď udělat. Já jdu okolo a mám tě v knedli a ty bys měl udělat to samý. Protože jestli za moment uděláš, co se teď snad rodí v tý tvý naivní šišce, tak to oba dva škaredě odskáčeme, začne to mým krveprolitím tady a teď a skončí to vaším širokoplošným vybíjením v celý oblasti. Kapišto? Takže se prober- teď!“
A louskneš třeba prsty, ale aby to nebylo moc slyšet, nijak agresivně…
Jo a pokud jsi nerozpoznal alfu, samozřejmě vykáš, mluvíš ke všem.

No a protože jsou zvířata pudově velmi inteligentní, většinou se nestane nic. Ovšem rozhodující je TEN PŘENOS INFORMACE! Z tebe na ty tvory. Vyžaduje to určitou povahu a kdo ji nemá dánu, měl by absolvovat speciální trénig. I přes tuto mou informaci však můžeš skončit mrtev, život se kompletně nalajnovat prostě nedá!

Doplňuji, že řeč byla o reakcích při setkání se skupinou zvířat NA ULICI, či podobné infrastruktuře člověka. V divočině se můžeš predátorovi koukat do očí, jak chceš a odříkávat třeba tantry, ale budeš tam v tu chvíli hodně o žrádle. ;)

Takže, drž se instinktů a krej si záda! Zjentek.

Zdroj: Přímá osobní konfrontace s tlupami organizovaných, agresivních, hladových, na člověka nas*aných opic!

Nevšímat si jí, nedělat prudké pohyby. Nejlepe se zastavit a nehýbat se.

Ignorovat.
Jsou-li agresivní, střílet.

Zkusit jim domlouvat rusky, když to nezabere anglicky a poté to nechat osudu v případě, že by to bylo v Česku a borec ozbrojen, nejdříve zavolat na patřičná místa jak postupovat, aby to nebyla nepřiměřená obrana

Upravil/a: Kryšpín