Jak se mám zachovat v případě,kdy mi 11-ti letý syn mého přítele napíše,že jsem u něj jentak zkončila a že mě nemá rád?

mám syna ve stejném věku,do deseti let to byl mazlík který se držel mé sukně,ale už půl roku se jeho chování mění,nemusí to být nutně žárlivost,ale možná se dostává do puberty,může mít třeba i menší či větší potíže ve škole,mezi kamarády,nebo se mu zdá že je na něj jeden z vás přísnější a pak hledá někoho na koho to všechno shodit,ted jste takovým jeho hromosvodem zřejmě vy,to chce klid,v tomto věku jsou kluci náladoví,nejlepší by bylo zachovat klid a osamotě si sním promluvit,copak se stalo že dokáže tak rychle nemít rád,jděte na něj fikaně,nezačít přímo,ale obklikou,třeba humorem,rozesmát ho,navodit legraci a jeho dobrou náladu,a pak se ho ueptat,neptejte se když bude naštvaný opět to svede na vás,taky bych počkala a hned to neříkala jeho otci,at nemá malý pocit že žalujete,držím palce,chce to trpělivost

Že by si toho všimnul až po roce.....???? Takový dítě to vnímá hned a ne až za rok.V tom bude něco jiného.Myslíte,že po tom roce Vás má i tatínek stále rád…?Třeba to pramení právě od tatínka.

Jedenáct je takové to období před pubertou, kdy děcko začíná pomalu mít svou hlavu. Takže bych to rozhodně nebrala moc vážně. Pokud se s ním uvidíte a nebude agresivní, zkusila bych ho pozvat na zmrzku, čokoládu, pohár, cokoli a popovídat si s ním mezi čtyřma očima – proč vás najednou nemá rád? Třeba jste udělala něco, co pochopil špatně a vy jste to tak vůbec nemyslela nebo jste si to neuvědomila.
Pokud s ním mluvit nepůjde, nechala bych to být, ale chovala bych se k němu pořád stejně jako doteď, kamarádsky, ale nedolízat za ním, nenosit mu najednou dárky nebo tak – v jedenácti už není malej a poznal by, že mu podlízáte.
Taky bych do toho netahala tatínka, nestěžovala bych si a nechtěla bych, ať to se synem vyřeší on. Možná, až se váš vztah zlepší, si bude kluk vážit toho, že jste ho „nepráskla“ a zachovala se férově…
Každopádně hodně štěstí. Mohla to být jen nějaká blbá nálada nebo třeba důsledek neshody s tátou (on je zlý na mě, já nemůžu být zlý na něj, tak budu zlý na toho, koho on má rád). Snad se to nějak vyřeší. Ale rozhodně přeju pevné nervy, hošík leze do puberty, tak si s ním určitě ještě užijete :o) Ale s nadhledem se dá zvládnout všecko.

Klídek, chovat se k němu normálně a nevnucovat se. Buď ho to přejde a nebo – co naděláme. Je otázkou co té jeho větě předcházelo, ale rozhodně nepustit jeho výchovu a kontrolu z ruky.
Určitě má nějaké zájmy, zkusit mu třeba (i přes otce) nabídnout další blbinky a začít ho brát jako dospělého, ale pokud by začal unikat k některým negativám, tak velmi opatrně aby si jimi jen víc nechtěl utvrzovat svoji dospělost.
Pokud je to paličák a umíněnec – přeji hodně trpělivosti.