Jak se mám zachovat ?

No, máš několik možností, ale já osobně bych zvolil tuto:
Mlčet. Prostě to hned předem vzdát. Nepokoušet se ani nijak obhájit. Tady totiž nemůžeš moc bojovat, je-li to tak, jak píšeš. Vždycky rodiče nadržují těm mladším, protože jsou přeci slabší a hloupější, no jo, ale mnohdy i větší mršky. Když to už předem vzdáš ve smyslu „nemá ani cenu se hádat“, mohlo by je to zaskočit, překvapit.

Buď si vynuť pozornost – to už nesmím ani nic říci? Když to nezabere, zaujmi pozici ležícího střelce a zůstaň rezistentní (prostě se s nima vůbec nebav). To bys nevěřila jak to rodiče vytočí, i když vůbec nic neřekneš.

Pokud jsi opravdu v právu nebo ti ani nedovolí nic říct, tak si jich nevšímej. Nic jim neříkej a nic si z toho nedělej (pokud tě kárají, křivdí ti nebo uráží).
Buď svá a hleď si svého.

Anebo jim přímo řekni, že ti křivdí, nedovolí ti nikdy nic říct, a že jemu nadržují a k tobě mají neoprávněné výtky. Ať se taky zamyslí sami nad sebou a svým chováním (pokud ti skutečně křivdí a opomíjí tě). I rodiče můžou chybovat – a celkem dost.
Rodiče a jejich chování k dítěti toho člověka velmi ovlivní, často i negativně. Proto už, jak jsem ti radil, buď svá a nevšímej si jich, i kdyby ti třeba zrovna hubovali.
Čti, vzděláš se tak, budeš samostatná, přemýšlivá a navíc se odreaguješ.

Ale taky se zamysli, jestli taky nežářlíš na svého (mladšího) bratra a jestli to taky někdy nevidíš jednostraně – jen ze svého pohledu a situace. Třeba někdy křivdíš i ty jim (my nic nevíme, jen hádáme – neznáme tě, proto ti to píšu. Může a nemusí to tak být).