Jak se díváte na budoucnost kapitalismu?

súčasný kapitalizmus je skostnatelý nepružný nástroj pre bohatnutie bohatých a chudobnenie chudobných prežívajúci zotrvačnosťou pod záštitou pseudodemokracie.

nezaručuje žiadne istoty včítane územnej celistvosti a obranyschopnosti národov, štátov či jedincov – putin to úplne jasne ukázal bezzubej európe, usa, nato a všetkým pochybovačom.

táto koncepcia rozdelenia moci a materiálnych hodnôt už nie je dlhodobo udržateľná a začína sa javiť čím ďalej ako neschopnejšia.

nastúpi osobný diktát finančne mocných ázijskych tigrov, ktorý nastolí ešte tvrdšie životné podmienky pre súčasný chudobný svet (chudobnejúcu európu, chudobnú afriku a latinskú ameriku) ako predzvesť skutočne krvavých revolúcií vedúcich k anarchizmu.
ak sa neobjaví nejaký ekonomicko-politický mesiáš a vizionár, ktorý osloví davy – lebo iba v nich je sila tomuto všetkému zabrániť – skutočná demokracia, a nie pseudodemokracia vlády megakapitálu a nacionalizmu (stúpajúcej moci aziatov [nič proti nim, je to realita]).

Něco jako mesiáš kapitalismu s lidskou tváří?
To ti, kdo se mají lépe než většina, nepřipustí. Z důvodů jako je pocit, že si pohorší, vědomí, že mají máslo na hlavě a když se vzdají moci, půjdou do lochu. Budou se držet privilegií zuby nehty až do chvíle, kdy je smete nějaká revoluce. A ta, aby nebyla potlačena, musí být dostatečně rasantní a profesionálně „organizovaná“. A co z takových revolucí-pučů může vzejít alespoň v Evropě od dob světových válek všichni ví (nebo od pádu Bastily?) – ale vypadá to, že neví, nebo že nechtěj vědět. Prostě buď ždímaj a ždímaj, dokud to jde, nebo neví kudy kam.

nie, nečítate pozorne – ja som o žiadnom mesiášovi kapitalizmu nehovoril, môj termín znel „nejaký ekonomicko-politický mesiáš a vizionár, ktorý osloví davy“ – a to s kapitalizmom nemá nič spoločného – okrem toho, že ho pošle do dejepisných kníh (ako kapitalizmus poslal otrokárstvo a feudalizmus, i keď si ich prvky v mnohom privlastnil a premenoval ich (iba náznakom: mzda miesto jedla pre otrokov, hypotéky miesto vazalstva, …)).

formu tej vízie, toho nového usporiadania nepoznáme.

otrokárstvo zrušil vynález peňazí, feudalizmus vynález parného stroja, zánik kapitalizmu bol avízovaný socializmom a následným komunizmom (slepá vývojová cesta – nie pre jej zlé ideály, ale pre zlých ľudí, ktorí ju budovali).

prebieha ďalšia revolúcia – informačná, ale závislá iba na elektrine.

ďalšiu revolúciu, spočiatku asi anarchiu, prinesie strata energetických zdrojov, energie, a nie iba tej elektrickej, ale aj potravín, vody, zdrojov.

prvá revolúcia bola ekonomická, druhá technologická, ďalšia bude energetická.

Zajímavé úvahy. Jen mě napadá, že vizionářů, kteří oslovili davy, tu už bylo … Jen namátkou rané křesťanství, münsterská komuna, husité (některé směry), bolševici, fašisti. Možná, kdyby ty davy byly soudné, moudré atd. Ale to nejsme a ještě dlouho nebudeme. Kdybychom byli, tak by snad i ten komunismus z 19. století byl možný. A v podmínkách nouze a nerovnosti bývá k soudnosti spíš dál, že?

To, že zrušil „feudalizmus vynález parného stroja“ bych chápal jako synekdochu. Ale s „otrokárstvo zrušil vynález peňazí“ si nevím rady. Nějaké peníze, směnná hodnota, například veverčí kožky, tu už byly na úsvitu historie a na druhém konci bylo otroctví zrušeno v USA až v roce 1865 a v Saúdské Arábii v 1953. Nemluvě například o nucení k prostituci v době dnešní – a jak to jde „krásně“ s penězi dohromady!

„revolúcia – informačná“ může mít kladný vliv na šíření myšlenek, ale i infobalastu. Teď už záleží čeho víc.

A myslíte, že „strata energetických zdrojov“ bude mít kladný vliv na ekonomicko-společenské uspořádání? Já se bojím, že spíš naopak.

každá revolúcia bola dôsledkom nejakého nedostatku (ten vynález peňazí bol preto revolučný, lebo bol vynájdený univerzálny imaginárny prostriedok na zmenu vykonanej práce za hodnotu, ktorá by tá práca priniesla – nie nájdené kožky, zlato, ale vyrobené drevené topánky alebo ušité šaty, upečený chlieb).

strata (alebo vyčerpanie) energetických a surovinových zdrojov nutne prispeje k reorganizácii spoločnosti, pretože energetická núdza prinúti „davy“ ísť proti energetickým vykorisťovateľom (viď nedávno bulharsko), čo sa týka zdrojov, vidno to už dnes – ropa (irak, sudán), voda (izrael, afrika, sudán, …), prírodné zdroje (južná amerika, afrika, „boj“ o arktídu a antarktídu, asteroidy, …), k tomu ekologické katastrofy (industrializácia európy, japonska, severnej ameriky – tzv. rozvinutých ekonomík), neopomenuteľná je i hrozba preľudnenia, biocaustu (smrteľnej epidémie pre ľudstvo) …

scenárov sa ponúka mnoho a ich riešenie kapitalizmus v dnešnej forme neponúka.

žiadny prerod spoločnosti (v chápaní moci a podriadenosti) neprebehol skokovo (i keď z hľadiska dejín je 100 rokov skok), dá sa očakávať prerod kapitalizmu v niečo iné ako pozvoľný proces, ale rozhodne prechod od súčasného oligarchického kapitalizmu k niečomu inému, (netvrdím, že spoločensky lepšiemu) – a rozhodne sa ako prvé štádium tohto prerodu javí anarchia.

prerod spoločnosti musí napred nastať v ľuďoch, členoch spoločnosti, potom sa zmení spoločnosť (reťaz je tak silná, ako je silný jej najslabší článok – a tým je v tomto prípade radový člen spoločnosti, jedno či v štáte, na kontinente alebo celej planéte).

homo sapiens sa proste musí zmeniť/vyvinúť na homo sapiens sensitivis (človek rozumný cítiaci) či homo sapiens sociales (človek rozumný spoločenský), a to je vývoj nie fyzický, ale kultúrny, sociálny, duševný.

musí sa chovať ako spoločenský hmyz – prvé je blaho všetkých (prežitie), potom moje.

+o+o+o+

veď ja netvrdím, že otroctvo zaniklo, iba sa transformovalo do inej, „ľudskejšej“ podoby, i keď nepochybujem, že v klasickej podobe pretrváva dodnes.

ešte k tejto téme, ale teraz trocha inak a veľmi v skratke:

zaujala ma i myšlienka atomizácie spoločnosti – na klany, mestské štáty a pod.

stredovek bol v tomto ukážkový – nikdy sa nevyvinuli také zbrane, ktoré by vymlátili celé populácie (nebolo na tom v malom spoločenstve dosť zdrojov (surovín i pracovníkov, vedeckých kapacít, …), obchodovalo sa do istej vzdialenosti – ale k uspokojeniu všetkých (ak opomenie rozdelenie bohatých/chudob­ných).

spájanie do väčších celkov, rozšírenie počtu obyvateľstva (hustoty v mestách a aglomeráciách) prinášalo choroby a prirodzenú reguláciu populácie … výhody, okrem zriadenia (vzťahov) sa mi javia motivujúce k zachovaniu ľudstva ako druhu.

a o to vlastne ide.

Revoluce je převrat, tedy něco jako rychlý vývoj, samozřejmě relativně k vývoji pomalejšímu, který něco významně mění. Asi je dobré rozlišovat revoluci sociální, ve smyslu změny v uspořádání společnosti, a revoluci například technologickou, převrat ve vědeckém poznání apod. Vývoj v jedné oblasti lidské činnosti více či méně souvisí s vývojem v oblastech jiných. „Vynález“ peněz jistě ovlivnil obchod. Ale vliv objevu univerzálního směnného prostředku na společenské uspořádání přece jen nevidím.

Ztráta energetických zdrojů vede snadno ke střetům a popřípadě k rozvratu a anarchii. Z těch nic dobrého vzejít nemůže. Leda militarizace či „ztotalitnění“ společnosti (vláda pevné ruky).

Přerod společenského systému v nějaký lepší vyžaduje, Vámi zmíněný, pozvolný proces. S tím je ale nutno začít včas. Sociální revoluce nastávají tam, kde tomu procesu někdo brání. Jako ve feudálně zastydlém carském Rusku, kde revoluce z r. 1905 a 1917 ústí do stalinistické diktatury. V případě francouzské revoluce následuje císařství, návrat k monarchii a cíle revolucionářů se prosazují až v dalších střetech během 19. století. Čekají nás, podle tohoto vzorce, další „socialistické“ nebo „komunistické“ pokusy?

To, že přerod společnosti musí nastat napřed v lidech, je hezká fráze, pravdivá, ale těžko praktikovatelná. Jako ohleduplný člověk budete ušlapán těmi rvavými. A ti, ze strachu jednoho z druhého, neustoupí. Nutno na ně „nějak“ zatlačit. Násilně?

Změna člověka „chytrého“ v člověka „moudrého“ je žádoucí. Už k ní mělo dojít. Přinejmenším před objevem atomové energie. Nějak se nedaří…

Ad „atomizácie spoločnosti“. Na klany? Jen to ne. Taková Libye nebo Rusko nebo Irák jsou jich plné. Městské státy zní lépe. Vybavuje se mi antické Řecko nebo Švýcarsko s kantonními referendy. Taky Marx uvažoval o samosprávných komunách. Asi myslíte, že malé státy jako ty naše nebo Dánsko či Lucembursko se nemohou stát hrozbou světového konfliktu. Na druhou stranu musí být dost silné, aby čelily nátlaku nadnárodních podniků. A za jak dlouho si bude moci koupit atomovou bombu kdejaký terorista, který vůbec nemusí prosazovat zájmy nějakého státu? A i ty městské státy se nutně musí spojovat. Jinak nevybudují, jen namátkou, ani ropovody ani lamanšské tunely ani nedoletí na Měsíc. A jakmile se některé začnou spojovat, vyvolají pocit ohrožení v jiných a ty se začnou spojovat rovněž…

Zmíňku o středověku a společenském hmyzu raději nechám bez komentáře.

Ale souhlasím, že „kapitalizmus v dnešnej forme neponúka riešenie“. Je příliš založen na soupeření a egoismu. Na řešení problémů, které zmiňujete, je krátkozraký (bližší košile než kabát). Je příliš ovládán trhem teď a tady.