Jak se dá vysvětlit Stockholmský syndrom?

Jakmile přerušíme člověku veškeré vazby, a zůstane mu jediný lidský kontakt. Je jen otázka času kdy se pro něj jediný člověk, se kterým se stýká, stane středobodem světa. Toho využívají agresoři, únosci i vůdci sekt.
Doplňuji:
To je dobrý postřeh, uplatňují se zde stejné principy-vyvolání strachu a závislosti, izolování od okolního prostředí. Diktátor se stává bohem a sluncem pro ty, které utiskuje.

Upravil/a: Nazdar Bazar

Jednoduché vysvětlení v jedné větě: „Každý potřebuje mít nějakého přítele.“

K doplnění otázky.
Asi před rokem jsem v TV zhlédla pořad, proč se u nás v 50. letech zbožňoval Stalin. Stejně tak tomu bylo v Rusku,. Mezi nejvýznamnější Rusy totiž patří Lenin a Stalin. NJistým způsobem šlo o lásku, složitý vztah, jímž mnozí ji vyjadřovali především Stalinovi z vděčnosti za vítězství ve 2. sv. válce. Podobně u nás – všechno se přebíralo jen černobíle a vnucovaly se ostatním zkreslené informace. Přidaly se sliby, ale i vyhrůžky. . Vždyť z Východu přichází jen dobro, protože spojenci nás zklamali … .

U nás především levicově orientovaní vládci potřebovali někoho, kdo jim ukáže cestu, byť později vyšlo najevo, že nebyla správná. Proto milovali ruského diktátora, potřebovali ho tak jako fotbalisté trenéra.

Proto se domnívám, že jistým způsobem šlo v totalitě o jednu formu „Stockholmského syndromu“, a to z důvodu psychického teroru, často z obavy o život. Proto se někteří přizpůsobili a schvalovali různá zvěrstva, třeba při tzv. kolektivizaci vesnice, politických procesech atd. I když někteří opravdu věřili …

Vysvětlení historie Stockholmského syndromu :
„V roce 1973 se Jan-Erik Olsson a Clark Oderth Olofsson (nyní Daniel Demuynck) pokusili vyloupit jednu z bank ve Stockholmu. Loupež nevyšla a muži zadrželi rukojmí. Vyjednávání trvalo 130 hodin. Po propuštění považovali rukojmí únosce za své ochránce a policisty za nepřítele.“

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Stoc­kholmsk%C3%BD_syn­drom

Ad Doplnění: Ne, nemyslím – tomu se říká ´vymytí mozku´ – někteří natolik podlehnou propagandě, že nejsou sto reálně (logicky) hodnotit děje v totalitním režimu – stávají se loutkami ovládanými psychologickými ´triky´ a metodou cukru a biče.

Když to vezmeme z pohledu domácího násilí, tak oběť často nedokáže z nějakého důvodu (nejčastěji finančního) vztah s trýznitelem ukončit. Většinou přijímá nepsané zákony a uznává, že chyba není na straně toho, kdo ubližuje..
Doplňuji:
Vemme si třeba období druhé světové války (popř. korejského hladomoru), kdy lidi sužoval hlad natolik, že byli vděční za každou suchou kůrku chleba. Asi není překvapivé, že oběť v takové situaci vyvine pozitivní emoční vazby k trýzniteli… (Myslím si, že stockholmský syndrom se vyskytuje nejen u lidí žijících v nedemokratických systémech.)

Upravil/a: Dane

Za Stockholmský syndrom může příroda a evoluce. V přírodě je (a vždycky bylo), že skupina primátů mohla napadnout druhou. A primáty byli naši předci a jsme jimi i my. Vítězové unesli ženy a dívky do svého harému a když bylo třeba (třeba ze strachu před další skupinou), tak i chlapce nebo dokonce i muže. A ten kdo se přizpůsobil a přijmul fakt, že nyní žije s „vrahy“ svojí skupiny, ten přežil a měl šanci předat svoje geny dál. Kdežto ten kdo tuto situaci nepřijmul a vzdoroval, byl zabit a jeho geny se nedochovaly. Dělo se tak v pravěku, starověku, středověku… Mamlúci v Egyptě, indiáni v severní Americe (systém jejich adopce), domorodci v Africe… A děje se to i dnes viz. islamisti a jejich únosy žen. Toto chování je pozorovatelné nejen u člověka, ale i u šimpanzů a předpokládám i u ostatních primátů.

Tudíž je to to podvědomá/nevědomá reakce, která samotnou osobu ochraňuje/zvyšuje její šanci na přežití.