Když kupuju kilo nějaké flákoty, tak to neřeším. Kdyby to ale měl být kaviár, tak bych umanutě trval na svém požadavku.
0 Nominace Nahlásit |
Podle toho, jak moc jsem hladová nebo jak velkou mám na něco chuť.
Někdy kladně, jindy záporně.
A někdy kupuji jednotlivé plátky → např. dva rohlíky a dva plátky šunky. (–:
0 Nominace Nahlásit |
Pokud se bavíme o potravinách a není toho jednou tolik, proč ne. Není tak snadné trefit se na přesnou váhu, navíc třeba takový popatlaný kelímek, jak se prodavačka snaží přebytečné odstranit, taky nic moc.
0 Nominace Nahlásit |
Většinou to nevadí. Můj požadavek také není exaktně přesný. Když řeknu 200 gramů sejra tak to má smysl něco mezi 150 a ,250 gramu
0 Nominace Nahlásit |
Odkývám hlavou souhlas. Zajímavé ale je, že se mi ještě nestalo, aby toho bylo méně.
0 Nominace Nahlásit |
Vždycky řeknu: „To nevadí. Já nevím, jak to děláme, ale vždycky se to sní.“ 🙂
0 Nominace Nahlásit |
ivzez To se může? 😅 Já mám pořád v hlavě divně nastaveno, že minimum je sto gramů… asi jak kolem sebe pořád slýchám jen „patnáct deka“, „dvacet deka“ atd. 🙈
To je jen takovej zvyk. Tatranka má jen asi 45g a taky ti ji prodaj (já vím, ta se neprodává na váhu, ale stejně,,,)
Ivzez, připomněla jste mi jednu příhodu na toto téma. Mám kamaráda, který, když si kupoval svačinu, prodavačce vždy říkal počet koleček salámu. Dala – li více, odmítl.