Jak poznám, že někdo z mého okolí je obětí domácího násilí?

Samozřejmě nezjevnějším signálem domácího násilí jsou fyzické důkazy jako modřiny apod. Problematičtěji rozpoznatelné jsou potom pro okolí útoky emociální, stejně jako pronásledování, projevy majetnictví či chorobné žárlivosti. Varovným signálem je také systematické odtrhování oběti od jejího okolí, a to včetně nejbližších přátel a rodiny. V každém případě jsou však všechny týrané ženy od sebe odlišné – jsou různé barvy, pleti, různého vyznání, věku, i společenského postavení. Proto je třeba mít na mysli, že týranou ženou může být i ta, do které bychom to nejméně řekli.

No, pokud není ono týrání fyzické a na oběti nejsou patrné žádné příznaky fyzického napadení, tak bohužel jedině tak, že se daná osoba přizná- že je týraná. Hlučná domácnost nemusí být vždy známkou týrání, občas jsou takovéto případy „nalezeny“ právě v těch tišších…

Příznaků, které by vás mohly navést „na stopu“ je mnoho- od obyčejné roztěkanosti po hluboké deprese. Povětšinou je jakýmsi pojítkem strach- jako reakce na pro nás obyčejné podněty… Ale jako laik je lehce zaměníte s čímkoliv jiným…

Máte-li podezření na týrání někoho ve svém okolí, můžete si s dotyčnou/ dotyčným zkusit promluvit a nabídnout pomoc, ovšem počítejte s tím, že se málokdo „přizná“ („taková potupa hanobit rodinu“), popř. bude chtít svou situaci řešit („ale on/ona mě miluje“).

Jde-li o hlučné sousedy (řev, pláč, rozbíjení věcí…), můžete se obrátit na MP, popř. jednoduše zaklepat na jejich dveře…

Jde-li o spolužačku (neznám váš věk), můžete zavolat na Linku bezpečí, poradit se s rodiči a pod. Tel.linky pomoci fungují i pro dospělé, nejsou primárně určeny jen pro oběti, ale i pro jejich okolí, které si se situací neumí poradit, neví jak a zda vůbec ji řešit…

níže máte odkaz ohledně příznaků týrání dětí:
http://www.do­macinasili.es­tranky.cz/clan­ky/clanky/deter­minanty-domaciho-nasili.-priznaky-i.-.html

z článku:
Příznaky psychicky a fyzicky týraného dítěte se projevují v chování dítěte a v jeho reakcích na podněty. M. Šebek (1995)uvádí tyto příznaky CAN:

1. velká ustrašenost – dítě při rozhovoru a otázkách matky se dívá ustrašeně na otce, který je týral,
2. uhýbání před náhodným pohybem učitele nebo matky, jakoby čekalo fyzický útok,
3. nesoustředěnost,
4. častá neklidnost,
5. občasná apatie,
6. úzkostné stažení se do sebe,
7. agresivní napadání okolí,
8. obava upozornit jiné dospělé na týrání ze strachu, že se bude týrání opakovat,
9. obava vrátit se domů ze školy pro strach z trestu,
10. tendence toulat se nebo utíkat z domova,
11. snadné přijímání postojů trýznitele v sebeobviňování, že je líné, špatné, zlobivé, neposlušné,
12. tendence podléhat větší úzkosti a panice,
13. tendence chránit svého trýznitele,
14. neschopnost „svědčit“ proti trýzniteli,
15. ztotožnění se s ochranou matky, kterou mu otec neposkyt

• některé body budou u dospělých totožné…
• např. body 3–7 mohou znamenat mnoho jiného…
• týraná může být žena mužem, žena ženou, muž ženou, muž mužem, dítě dospělým, dospělý dítětem, dítě dítětem (zvířata vynechávám)… na základě těchto kombinací je tolik možností projevů, že kompletní odpověď dá v tomto případě jen odborná publikace (popř.odborník)…

podle výrazu- cosi nelibého trpícímu způsobí ve tváři otazník a někdy oblast očí i s nosem vypadá úplně jako SOS
..ovšem nic ti to nebude platný, pokud se nezačneš detailně vyptávat a pokud postižený nebude chtít dobrovolně odpovídat