jak pomoc pri eptileptickem zachvatu

Zásady 1. pomoci při záchvatu jsou shrnuty v následujících bodech:
1.Při probíhajícím záchvatu odstraníme předměty, které by mohly způsobit poranění. Přesun pacienta na jiné místo je nutný pouze v nezbytném případě./leží na nebezpečném místě/výška, vozovka , je ve vodě../ jinak v případě pádu má být nemocný ponechán na zemi, vhodné je podložení hlavy, uvolnění oděvu kolem krku.
2.Nebráníme záškubům nebo tonické křeči – držení končetin záchvat nezastaví, rovněž nebráníme automatismům/ste­reotypní pohyby rukama..atd/, pokud nehrozí
nebezpečí poranění nemocného. Vyčkáme konce záchvatu.Neodezní-li do 5minut,aplikujeme rektálně STESOLID/diazepam/ 5mg tuba pro děti do 15kg váhy,
nad 15kg váhy 10mg tuba/.
3.Velmi častá je obava, že nemocnému při záchvatu zapadne jazyk a udusí se, a proto
se zachránci často snaží během záchvatu násilím otevírat ústa a vytahovat jazyk. Přechodné bezdeší při křečovém stavu je však způsobeno stažením svalů hrtanu a bránice, proto je vytahování jazyka zcela zbytečné a může nemocnému ublížit/ vdechnutí žvýkačky, vyražení a vdechnutí zubu, vyvolání zvracení/. Stejně tak obava, že si nemocný pokouše jazyk není důvodem k násilnému otevírání úst a vsunování předmětů mezi zuby./K pokousání jazyka většinou dojde na samém začátku záchvatu, který nezastihneme/. Konečně dobře míněné pokusy o uvolnění jazyka mohou vést i k pokousání zachránce. Zapadnutí jazyka je třeba zabránit po odeznění záchvatu, kdy nemocný ochabne. Proto co nejdříve po odeznění záchvatu uložíme nemocného do stabilizované polohy na boku. Poloha na boku zabrání zapadnutí jazyka a je bezpečná i při eventuelním zvracení.
4.Po proběhlém záchvatu bývají nemocní často desorientovaní a neklidní, v této situaci je
je fyzicky minimálně omezujeme- jen je-li to nezbytně nutné kvůli bezpečnosti/na naše užití síly reagují často agresivně/ a slovně je uklidníme/ mluvíme pomalu, oslovujeme jménem../. Vyčkáme odeznění stavu a návratu k plnému vědomí./je nutný stálý dohled/
5.Po odeznění záchvatu zjistíme, zda nedošlo k poranění /zejména hlavy, jazyka nebo páteře/.Zkontro­lujeme a event. vyčistíme dutinu ústní/ žvýkačka, zbytky potravy/
6.Pokud jde o léčeného pacienta a nedošlo k poranění, které vyžaduje ošetření, a po záchvatu je nemocný při plném vědomí, není nutný transport do nemocnice.
Transport do nemocnice/ volat záchrannou službu tel. 155/ je nutný pokud:

• Jde o první záchvat.
• Záchvat trvá déle než 5 –10 minut.
• Došlo k více záchvatům, vyjma kumulace malých záchvatů, na které je rodina zvyklá a které běžně zvládá.
• Záchvaty se opakují a mezi nimi nedojde k návratu k plnému vědomí.
• Přetrvává dezorientace nebo porucha chování.
• Došlo k poranění, které vyžaduje ošetření.

7.O proběhlém záchvatu vždy informujte svého ošetřujícího neurologa, pokud s ním nejste dohodnuti jinak.

Jednotlivý epileptický záchvat je příznak nemoci epilepsie. Zpravidla se nejedná o život ohrožující situaci, za kterou je někdy přítomnými považován. Většina záchvatů končí spontánně, bez jakékoli pomoci, velké záchvaty do 5 minut. Vzácně může velký záchvat trvat déle a přejít do tzv. statu epilepticu. Pokud velký záchvat trvá do 5 minut, je nejvhodnějším postupem jednoduše počkat až odezní.

Projevy záchvatu často vzbuzují u přítomných pocity nejistoty. Tyto pocity je možné zmírnit tím, že tyto lidi informujete o Vaší nemoci a o tom, jak si mají při záchvatu počínat.

Malý epileptický záchvat

Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, nejčastěji dochází k částečné nebo úplné ztrátě kontaktu s okolím. Postižený může mít nepřítomný pohled, neodpovídat na otázky nebo odpovídat špatně, může opakovat určité zvuky nebo slova, může polykat, stáčet hlavu nebo oči ke straně, může vykonávat některé automatické pohyby, například si uhlazovat oblečení, kroužit tužkou po papíře, může i přecházet, ale zpravidla neupadne. Z chování je zřejmé, že přesně neví, co se s ním v tu chvíli děje.

Během takového malého epileptického záchvatu by neměl být postižený fyzicky omezován. Nepomáhá utěšování, uklidňování či přemlouvání – v naprosté většině případů není možné záchvat takovým způsobem přerušit, naopak postižený může nevědomě negativně zareagovat (např. na svou obranu).

Vaše pomoc během záchvatu by měla spočívat především v ochraně postiženého před nechtěným poraněním. Je vhodné odstranit z jeho blízkosti všechny předměty, které by mohly být nebezpečné (např. ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako žehlička, nůž, či sklo). Při záchvatu bychom postiženého neměli nechávat o samotě, ale vyčkat do jeho konce, nejlépe až do chvíle, kdy je dotyčný opět při plném vědomí a orientován. To zjistíme jednoduchými otázkami – můžeme se například zeptat na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas.

Velký epileptický záchvat

Velký epileptický záchvat znamená, že pacient upadá do bezvědomí, má křeče končetin a těla včetně dýchacích svalů, což vede k poruše dýchání a někdy zmodrání, zpravidla křeč žvýkacích svalů, někdy dojde k zvýšené tvorbě slin, pokousání jazyka a spontánnímu povolení svěračů močového měchýře. U některých pacientů předchází velkému záchvatu příznaky, které člověk s epilepsií zná (aura) a je schopen se sám posadit nebo si lehnout, jindy tyto příznaky může pozorovat okolí – strnulý pohled či strnulé držení těla. U některých lidí s epilepsií se může velký epileptický záchvat postupně rozvinout z malého (viz výše).

Při prvních známkách záchvatu, jako je aura, strnulý pohled či strnulé držení těla, položte postiženého na lůžko nebo na podlahu – zabráníte tím možnému poranění při pádu. Přemístěte všechny předměty, které by jej mohly ohrožovat (ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako nůž, sklo či žehlička) pokud možno z dosahu postiženého. Pokud všechny takové předměty přemístit nelze (postižený mohl upadnout do bezprostřední blízkosti topení či zdi, do kterých při křečích tluče), pokuste se přesunout přímo postiženého. Uvolněte mu oděv tam, kde je příliš těsný, především u krku – šála, kravata, horní knoflíček u košile. Pokud je to možné, podložte postiženému hlavu něčím měkkým – polštářem, složeným svetrem či mikinou – abyste zabránili zranění hlavy o podložku. Nesnažte se bránit křečím!! Během záchvatu nenechávejte postiženého o samotě, ale snažte se sledovat průběh záchvatu. Důležitá je především doba trvání záchvatu, kterou je vhodné sledovat na hodinkách (pozdější odhady bývají často nadsazené). Po skončení záchvatu křečí uložte postiženého do stabilizované polohy – na bok, obličejem směřujícím k podložce. Ústa pootevřete, vyčistěte a předsuňte dolní čelist. Tato poloha je prevencí udušení slinami či zapadlým jazykem.

Po záchvatu postiženého oslovte – vyzkoušejte jeho reakce a orientaci – opět je možné zeptat se na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas.

Někdy je potřeba, aby si postižený mohl po záchvatu, který může způsobit značné vyčerpání, dostatečně odpočinout. Obvykle stačí 1 – 2 hodiny spánku. Jindy je naopak postižený schopen ve velmi krátké době opět normálně fungovat.

Většina lidí s epilepsií průběh svých záchvatů zná a je schopna po probrání říci, co je třeba udělat a jak jim lze nejlépe pomoci.

Pokud záchvat trvá déle než 5 minut, zavolejte rychlou záchrannou pomoc (tel. č. 155). K lékaři je nutné postiženého dopravit také, pokud se po záchvatu necítí dobře nebo se při něm poranil (nejčastější je poranění hlavy a páteře) nebo pokud se jednalo o první záchvat v životě.

Co dělat aneb první pomoc při záchvatu

V případě tonicko-klonického neboli grand mal (generalisovaného) záchvatu v první řadě nepropadněte panice. Vypadá to hrozně! I jako lékař jsem se při prvním záchvatu „řádně zapotil“ a v noci nemohl spát.

Zachovejte tedy klid, položte nemocného na bok, aby mu nezapadl jazyk, podložte pod něho něco měkkého a odstraňte z dosahu všechny předměty o které by se mohl zranit. Zbytečně s ním nehýbejte, pokud to není bezpodmínečně nutné, nesnažte se ho omezovat v pohybu, nedávejte mu nic do úst.

Po odeznění záchvatu mu odstraňte možnou překážku z úst, např. umělý chrup či potravu, snažte se zmírnit pozáchvatovou zmatenost. Pokud se jedná o první záchvat neprodleně volejte RZP. V případě ostatních záchvatů zachovejte klid a snažte se nemocného uklidnit, vyhledejte lékařské ošetření. Existuje i život ohrožující stav tzv. status epilepticus, kdy se střídá jeden záchvat za druhým. Pak je nutno neprodleně přivolat lékařskou pomoc a nemocného hospitalisovat (sledovat a léčit v nemocnici).

Mudr. Petr Pokorný

Pásek mezi zuby.