Jak na „zdravou žárlivost“ ?

Opětovaný projev obecné nevzdělanosti – přečti si MUDr M. Plzáka, ten rozlišuje žárlivost na konstruktivní a zhoubnou. Tam najdeš veškeré, skutečně odborné rady i vysvětlení.
MUDr Miroslav Plzák, CSc. byl klasikem manželského poradenství a zakladatelem samostatného vědního oboru věnujícího se manželství (matrimoniologie), a napsal světově první vysokoškolskou učebnici na toto téma. Radim Uzel jej v oblasti manželského poradenství označil za naprosto unikátního odborníka, jaký nemá ve světě obdoby
Od roku 1964 se začal soustavně věnovat výzkumu žárlivosti. Tu pokládá za nejzávažnější problém manželství a milostných vztahů. Na téma žárlivosti publikoval celkem 21 vědeckých prací. (Každá pobočka knihovny a dnes i e-books do čteček. Všichni se honíte za moderními telekominikačními prostředky, a přitom nedokážete prosté vyhledávání a chybí vám základ všeobecného rozhledu a vzdělání). Tvarohová generace skoro nečte, ještě tak leda jen bulvár a pokleslé časopisy a'la Bravo girl apod.)
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Mi­roslav_Plz%C3%A­1k

Další neukázněný nováček, jenž ignoruje jak pravidla, tak několik desítek starších odpovědí – viz zdroj:
Doplňuji:
Přeskočilas asi ve škole i mluvnici, – „y“ ve slově typy, znamená jiný význam, než tipy, což jsi zřejmě měla na mysli. Ne všechna slova se píší foneticky.

Zdroj: http://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=%C5%BE%C3%A1rli­vost

Upravil/a: anonym

tak s ním dva dny nemluv a až se zeptá, co ti je, tak mu řekni, že to má za tu blondýnu, jak na ni čuměl z auta, když jsi byla v krámě, vidělas ho přes výlohu, nemravu jednoho 😁

Z otázky není jasné, zda se chceš naučit „zdravě“ žárlit, nebo zda naopak potřebuješ přijít na řešení, co si se žárlivcem počít.
Najít přesnou hranici, kde je žárlivost prvkem produktivním a kde už se stává kontraproduktivní, je zřejmě malý zázrak.
Spíš bych brala žárlivost jako stav, kdy jsem na partnera schopna žárlit (není mi jedno s kým a jak se baví, s kým se stýká apod.), ale dokážu tuto svou nelibost zvládat a neotravuji tím nikomu život.
Jakmile začnu vyšilovat, že se partner nesmí na nikoho jiného opačného (a dnes nedej Bůh i stejného) pohlaví podívat, je vztah zřejmě „v háji“. Žít se žárlivcem je nemožné, domluvit se s ním nedá a věcné argumenty takový člověk nepřijímá.
Kdo chce žárlit, měl by si nejdříve vyzkoušet, jak se bude cítit v roli oběti žárlivce sám. Myslím si, že tohle by byla nejúčinnější léčba.
Můj názor na to, co se žárlivcem? Zabalit, převázat a odeslat – kamkoliv z dosahu (čím dál, tím lépe). Chce-li mít člověk klidný a spokojený život nebo vztah, tak se žárlivcem ho v žádném případě nenajde.

Co bys se zdravou žárlivostí chtěla dělat? Jen příliš nedráždit 😉

kdo žárlí? ty nebo on?
těžko z dotazu posoudit

Běžná, dle Vás zdravá žárlivost je potvrzením lásky. Nesmí ovšem přesáhnout do stavu chorobného žárlení. Běžná žárlivost nesmí partnera omezovat, nesmí mít pocit, že „nemůže dýchat“.

Zkus změnit účes 😉