Jak moc je u nás rozšířen „holocaust tourism“?

Disraeli

A právě ti studenti tvoří velkou část návštěvníků… Pro info, když ses předtím ptal, že se na školách „málo učí“ a zabývají holokaustem a spol.
Nevím, kdo jsou lidi z tvého okolí, ale nestavěl bych na tom.

Lotr2008

Filip84: já to mysel spíš tak, jak moc se u nás lidi zajímají o navstevovani míst spojených s holocaustem, třeba i v zahraničí.

Asi o to bohužel je menší zájem než třeba o hrady a zámky, ale já vždy v koncentracích vidím dost lidí, a ne jenom studentů. I když taky záleží na jeho známosti, protože třeba ve Flossenbürgu jsme byli až na tři další důchodce sami (ale třeba to byla vyjimka). Flossenbürg ale podle mě moc lidí nezná, ti tak něco možná vědí o Auschwitzu nebo Dachau, ale tím to končí. O historii Auschwitzu jakožto komplexu ví podle mě většina lidí úplný prd.

Filip84

Lotr: Jo, takhle.

To máš tak: hrady, zámky, to je pastva pro oči. Fakani se „vyřádí“ v zámecké zahradě, co si budeme říkat: většina průvodců jsou brigádníci, studenti historie, atp., kteří o daném místě ví možná něco, v lepším případě, v horším vůbec nic. Prostě: vyfasují průvodce, ten se naučí, odříkají, a tím Schluss. Spousta průvodců pochází snad ještě z 50. let, takže je to takový historický bulvár, a to průměrnému návštěvníkovi vyhovuje.

Já jsem, třeba, kdysi vzal spolužáka na losinský zámek, když provázeli ve třetím patře vysokého zámku. No, ano, ale pochop: ten zástupce kastelánky to provedl, výklad byl, řekněme, středně odborný, takže 99% návštěvníků se ztrácelo. Zmohli se na pár bulvárních otázek, na ty jim bylo odpovězeno, a pak jsem, asi dvě hodiny (pak už byla tma, jak v pytli), vedl dialog se zástupcem kastelána já.

Ten dialog byl oboustranně prospěšný: on tam byl pár roků, já mám zase různé opisy článků z doby, kdy Losiny náležely knížatům z a na Liechtensteinu, staré fotky, pohlednice atp., takže já přesně vím, která cimra, a který Saal, se jak jmenuje, k čemu to sloužilo, co tam byl, za Liechtensteinů, za inventář, atp. Tak to pak vypadá takhle: „Ty lavice, co byly ve Wandteppichsaalu, takové ty jakože románské, jsou kde?“ „No, ty máme, příště vás tam můžu vzít: je to vedle ložnice Přemkovy, jak je schodiště pro služebnictvo, tam máme takový sklad. Ale jsou tak zpuchřelé, že dotknout se jich, rozpadnou se na prach.“ „No, a ty okenice, co jsou na Postkartách Liechtensteinů?“ „Ty jsou na půdě, uložili je tam v šedesátých letech a jsou prožrané červy.“

Co si z toho průměrný člověk, který neví o Losinách nic, leda tak to, co se dočte v bulváru, má? No: nic.

S Lagerem je to ještě horší. Většina známých, co mám, tak v nějakém byla: se školou. Nechtějí znovu, prostě lidi nemají potřebu se chodit dívat na popraviště, hřbitovy, a podobná místa. A Lager je ještě horší, že.

To je, jak když jsem byl na hřbitově v Krtni. U nás nejsou románské rotundy, že, protože v té době u nás byl prales, navíc gotika u nás vydržela až do pozdní renaissance. A, zase: když tam odchytím správce a hodinu se bavíme o rozdílu v kultuře pohřebnictví, a ukazuje mi, jak vypadá vnitřek hrobky, ve které je polorozpadlá rakev, a v ní kostra umrlce, s rozpadajícími se šaty: toto nikoho nezajímá. Je to prostě příliš odborné, příliš realistické. Na co, jo, na co?

Jak Ti psal Disraeli, pravděpodobně trpíš provozní slepotou. 🙂 To bývá!