Jak mám starší dceru odnaucit žárlit?

…Moc nám nevyhovuje, tak ji dám k adopci…:-O…Milá paní, dítě není pes, nejdřív jste se myslím víc věnovala manželovi a kde čemu jinému a pak mladší dceři, tuhle starší jste myslím trochu přehlídla…nechci soudit, nevím to, jen domýšlím, je to můj názor. Přeci není možný, aby mělo dítě v sobě tolik nenávisti vuči lidem už v tak nízkém věku, na tom něco musí být. Lásku v sobě má, to by nemilovala Attilu, nakonec co jí taky zbývá jiného, píšete, že k němu Jana nikoho nepustí, takže ne jen na dítě, vy kašlete i na psa, jinak by nebyla Jana vůdcem smečky, to mi z toho logicky vyplývá. Tyhle moje úvahy můžete hodit za hlavu, já jen odhaduju, nevím nic, třeba to tak není. No a jak jí odnaučit žárlit? Podělali jste ,co jste mohli, tak zkuste třeba o prázdninách dát druhou, mladší dcerku někam na tábor, nebo k babičce a věnujte se víc starší Janě. Fakt si na ni udělejte čas, buďte s ní i duchem, ne jen fyzicky a v myšlenkách někde kdoví kde, prostě jí naslouchejte, mluvte s ní. Pak se uvidí. Stejně se mi zdá ta vaše poslední věta nějaká divná. Je možné, aby tohle napsal dospělý člověk o svém dítěti?

Trošku divnej příběh a divím se,že by jste dala svý dítě k adopci,to jste máma?Vám ten psycholg nic neporadil?
Těžko takhle radit,když nevíme podstatu věcí,které se u vás dějí,ale asi více pozornosti dáváte své mladší dcerce,proto asi Janka žárlí.
Připadá mi,že jste jí něčím ublížili,jinka by ta slova co jste napsala asi jen tak pro nic neřekla.Asi emoce k nějaké události se v ní probudily,jinak by se takto nechovala.
Jugar

Je to vaše dcera a dávat ji k adopci je bezcitné. Chápu, že to nemáte jednoduché. Ale proč žárlí ?
Zamyslete se. Je to mladá dívka, která v tomto věku potřebuje mnoho lásky, respektu a pokud jí to nedáváte a více všeho věnujete vaši mladší dceři, tak se nedivím.
Nejspíše se uzavřela do sebe, spoléhá jen sama na sebe.
Treba z toho časem vyroste. Potká nějakou skvělou kamarádku nebo nějakého kluka, který jí otevřou oči a dají všechnu lásku, co si přeje a potřebuje.
Myslím si, že má vážný důvod žárlit, jinak by se nechovala, tak jak se chová.
Třeba to mu klukovi vrazila, protože žárlí, na to jáký ma dobrý vztah se svojí mámou, nebo podobně
Podle mně je spíš problém ve vás, třeba nedáváte svoji láska dostatečně najevo
A myslím, ze psycholog nepomůže, akorát to vše může zhoršit.
Jenom v psovi vidí oporu, a proto se bojí, že o pejska příjde

Vím jak se cítí Jana. Sama jsem byla taková, možná i horší. Máte ještě čas to napravit. Souhlasím se Sambou. Na pár dnů dejte mladší dceru někam daleko. Ideálně tak, aby se ty dvě po celou dobu neviděly. Vezměte ji
Doplňuji:
Omlouvám se:
Vezměte ji třeba na hory, do nějakého zábavního parku. Ale neberte tam tu mladší. Jana by si mohla myslet, že tam berete ji a Janu jste vzali jenom proto, že vám jí bylo líto. Nedělejte tu stejnou chybu jako moji rodiče. Všímejte si Jany. Pokud vás k sobě nepustí, vaše chyba. Ona je taky vaše dcera a zaslouží si pozornost! Ale rozhodně nepřemýšlejte nad tím, dát ji pryč. A kdyby to slyšela? Mohlo by to dopadnout ještě hůř! Mohla by utéct z domu. Psa by si vzala taky. Zřejmě ho vidí jako jedinou oporu. Na chvíli se „zbavte“ mladší dcery a vážně si všímejte Jany. Pokud je závislá na Attilovi, tak spolu jděte na procházku, do psího parku nebo tak něco. Pokuste se svůj vztah ještě zachránit. Vztah mezi ní a Dády už nezachráníte. Když ji vidí jako „spratka“, už s tím nic nenaděláte. Rvačky mezi sourozenci tu budou vždy. I nenávist. A většina sourozenců se budou nesnášet až do smrti, ale někteří to berou ze srandy. Ale podle toho, co čtu, tak to bude ten první případ.

Upravil/a: AngelMoon

„Lehce pěstí do ramene“?
Jak to probůh tu mladší dceru vychováváte?
Tohle si přece nesmí dovolit ani „v legraci“!

A pak se divíte, že k Vám Jana nemá důvěru ani vztah …

Mladší dceři „přitáhněte opratě“ a starší se věnujte tak, abyste
jí alespoň částečně vynyhradila, oč jste ji za 8 let připravila.

Já bych se jí v klidu zeptal co chce, myslím co jí vadí a tak, a jestli vás opravdu tak nenávidí, a hlavně z jakého důvodu. Já myslím že je potřeba to vědět, pokud nevíte kde je problém, tak přece nemáte šanci ho nějak vyřešit. Prostě pokec… o životě a tak.. A pokud uvidíš že je prostě nespokojená tam kde je, že vás opravdu nenávidí, tebe, dítě, celou rodinu, tak bych se jí na férovku zeptal, jestli by chtěla žít s jinou rodinou.

Ale nemyslím nějak výhružně, aby si myslela že „když se nebudeš hezky chovat, dáme tě pryč“ ale položit ji tu otázku vážně, jako jestli by nechtěla být někde, kde ji bude líp. Za otázku nic nedáš, uvidíš co ti na to řekne. Rozhodně lepší než ty případy které známe z ameriky, kdy dítě nepřijme skutečnost že se musí s někým dělit o rodiče, a sourozence udusí ve spánku polštářem.