Jak mám rozebrat tuto báseň? Nevím si vůbec rady. Dělám to poprvé a básni jsem moc neporozuměla.

Ivan Diviš
Úryvek z knihy Buď šťasten

Srazilo mě to na kolena
pře ní v její houpací židli
obejmul jsem její outlé nohy
obejmul její outlé nohy zakryté zelenou sukní
a atavistickým gestem
zabořil hlavu do jejího klína.
Začal jsem mluvit, a bylo to vyznání,
bylo to vyznání lásky poprvé v mém životě
a v jejím, neboť co podobného neslyšela:
Carmen, miluji vás, nemohu vás nemilovat,
miluji vás jako květiny, jako ocún,
který jsem viděl v Newcastle-upon-Tyne
jak jej ta nevinná dobytčata vštípeným pudem
obcházejí, neboť je prudce jedovatý
a stalo se mnohokrát,
že kráse té pozdní květiny neodolaly děti,
natrhaly si ji do kytiček a odnesly domů.
Výsledkem pouhého dotyku ruček s stvolů
byly prudké bolesti hlavy,
kterou dítě trpělo celou noc.
Ten jed v ocúnech jmenuje se colchicin.
Čajová lžička tohoto alkaloidu
usmrtí celý prapor vojáků.
Miluji vás, Carmen, jak
pivoňku a karafiát, jako housle,
ametystovou drúzu z venezuelských Tapiés,
jste má první opravdová žena
a já snad opravdu váš první muž,
jen, pro Krista našeho, uzdravte se !
A tu jsem ucítil na svém hromotlucké hlavě
její ruce. Tyto ruce kroužily,
byly to hladivé kružby, bylo to lehké čechrání
a rovněž chlácholivé. Slyšel jsem:
Ivore, já vás miluju taky. Ale všechno
nebo nic je nemožné. Já do roka umřu
což právě by byl důvod k milování -
ale já nechci, něco mi brání.
Teď už bylo všechno řečeno, uklidněte se
a už nikdy !
Prosím vás !
Vstal jsem,
pohlédl na Carmen zalitou slzami,
a vyběhl na palubu.

Jako všechno, mrakodrapy, pštrosí vejce
vysezené okousanou stepí a vybranou ošklivostí -
víte ostatně, že pštros vás může zabít ?
Když ho zaženete do kouta a on po vás
chmátne pařátem ?
A že vám srnka může zadními kopýtky
rozpárat břicho, a že totéž předními tlapami
dokáže mravenečník ?
Jen jděte do háje se svými kecy o přírodě,

Srdečně děkuji.