Jak lze rozumět příměru „Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“?

Odpoveď byla označena jako užitečná

… taky už jsem se na to ptal: http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/proc-se-rika-ze-je-jeden-za-osumnact-a-druhy-bez-dvou-za-dvacet …

Podobná otázka v archivu .- http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/co-znamena-kdyz-se-o-dvou-lidech-rekne-jeden-je-za-18-a-druhy-bez-2-za-20

Používá se ve významu, že jsou jmenovaní oba stejní.

Ale z pohledu matematického se dá chápat jinak, jeden je za 18 a druhý za 22 – tedy jeden je lepší, druhý horší.

Osobně si myslím , že to není matematický příklad, ale jazykové přirovnání, i když výsledek je překvapující..

Oba pohledy vysvětlují jazykáři.

"Vyplývá to z toho, že pohled mladé generace zde však objevil skrytou možnost dvojího chápání, a tím logického popření původního významu. Případy dvojznačnosti i víceznačnosti chápání jazykových prvků nejsou nijak vzácné. Autoři počítačových textových analyzátorů shledali, že bez znalosti kontextu – jen z hlediska gramatického – lze více než jedním způsobem vykládat v češtině každé druhé slovo (55 %). Ve rčení obsahujícím čísla je to pak případ rozhodně nečekaný. apod.).

V uvedeném případě je vše způsobeno jednak vypuštěním sponového slovesa, jednak volností českého slovosledu, a tím otevřením možnosti chápat bližší určení (větný člen) bez dvou buď jako přívlastek = rozvití jmenné části přísudku za dvacet, nebo jako příslovečné určení = rozvití nevyjádřené přísudkové spony je.

Abychom vysvětlení oprostili od síly zvyku, podívejme se na mluvnicky zcela shodné druhý bez tří za patnáct. Záleží na místu, odkud předpokládáme vypuštění spony je: buď druhý bez tří je za patnáct, nebo druhý je bez tří za patnáct. Možnost dvojího chápání je zřejmá – v prvním čtení: odečteme-li od druhého tři, bude za patnáct (je tedy za osmnáct); v druhém čtení: druhému scházejí tři, aby byl za patnáct (je tedy za dvanáct).

Týž dvojí výklad původního rčení pomohou naznačit závorky – v prvním čtení: (druhý bez dvou) ~ za dvacet lze přepsat jako (d–2) = 20, odtud d = 22; v druhém čtení: druhý ~ (bez dvou za dvacet)“ lze přepsat jako d = (–2 + 20), odtud d = 18."

Jakkoli je daný případ dvojího výkladu nečekaný – a pokud se podařilo zjistit, dosud i nepopsaný – nelze proti němu nic namítat. Je prostě také možný. Pokud by odpověď dvacet dva byla předmětem sázky, její autor by vyhrál i před soudem."

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=7423

Upravil/a: annas

Že oba jsou stejný.
Jeden horší než druhej 🙂

Já za tím vidím dvě identický věci mužskýho rodu!