Jak jste si užívali za mlada?

PŘÍJEMNĚ 
Nenudili jsme se, nebyli jsme závislí na PC, MT, internetu, „nehnili“ jsme doma u obrazovek, netrpěli „sociálními fobiemi“….
Každý má o „užívání si života“ odlišné představy….
Neměli jsme takové možnosti ohledně cestování a pracovních možností, jako dnešní mládí. To je, ale asi tak vše.
O to více jsme znali svou vlastní zem…..
Uměli jsme se bavit, smát se, komunikovat, držet při sobě a spolupracovat.
Nebyli jsme tak povrchní, materiálně založení, nehonili jsme se za věcmi a majetkem, jako dnes. Pravda, maloměšťáctví bylo přítomné a i tehdy museli mít někteří, za každou cenu to, co soused (elektřinu až do maštale 😁)…
Mládí však některé věci neřešilo.
Máme nač s úsměvem vzpomínat.

Měj to ve svýchj rukoui !

Upravil/a: da ny

Asi tak jako Arne 🙂 Dnes už tak blbej sice nejsem, ale vercajk k užívání je už jaksi méně funkční. To je ale jenom čirá nostalgie. Asi jako: mít tak včerejší ceny při dnešních příjmech…

Více než dnes. Rozhodně jsem se i opíjela.
Vyváděla blbosti s kámoškama/i 😁
Dnes téměř nepiju.
Ale dělám pár věcí jako za mlada 😁

Málo. Byl jsem na to moc blbej.

Mám pocit, že lépe, než řada dnešních mladých.
(Míním, ty, kdo neznají nic jiného než PC, mobil a disko,
případně alkohol, nikotin a další drogy.)

V životě je třeba vyzkoušet vše. Je pozoruhodné, že „vše“ v tomto případě většinou znamená drogy, skupinový sex, případně tetování.
Méně často jadernou fyziku, hru na cello, dobrovolnickou práci nebo vyšívání.

Doporučuju žít tak, abyste se na sebe nemuseli po pár letech stydět podívat do zrcadla.

Záleží na tom, čo máte na mysli pojmom užívať si. My sme žili. to mnohí dnes už nepoznajú. Naháňajú sa kdesi medzi 0 a 1, užívajú si párovo a skupinovo, hromaždia ďalšie 0 a 1, ale zabúdajú žiť.

Baví mě, jak si starší myslí, že jsou puberťáci oběťmi počítačů, a hrají jen proto, že musí, jako by je to vůbec nebavilo.
Já třeba na výšce přes večer hrál s dalšími 24 lidmi hru přes internet, bavili jsme se o normálním životě, bavili se a dělali blbosti. O půlnoci jsem to vypnul a šel spát, další den jsem v 6 vstal a šel do školy. Naproti tomu mí vrstevníci byli do tří do rána v hospodě, nechali tam 1500,–, protože se rozpůlkovali, zbytek noci problili, klasická historka začínala „já si nic nepamatuju, ty vole“, do školy nešli, protože jim klepala na rameni opička ještě dva dny. A teď mi řekněte, kdo z nás si ten večer užil líp?

Každý si pod pojmem užívat představuje něco jiného, pro někoho je užívání někoho jiného jen mrhání životem.

Osobně jsem byl takový zlatý střed (podle mě), chodil jsem ven skoro každý den, když jsem nebyl venku, tak jsem hrál hry a později se učil programovat, přes víkendy jsem jezdil na chatu a výlety, kde nebyl ani internet. Díky chatě jsem manuálně zručný, díky chození ven mám prolezlé město a díky počítači mám skvělou práci, ve které jsem spokojený jak s pracovním vytížením, tak finančním ohodnocením.

A když jsem byl na pohovoru, tak mezi prvními otázkami bylo „jak jste na sobě pracoval na střední škole, vysoké škole a obecně ve volném čase?“. Kdybych zpětně mohl něco změnit, tak jen to, že bych na tom (pro vás blbém) počítači trávil ještě více času, abych na sobě mohl více pracovat.

Dnešním mladým bych doporučil jedno – dělejte to, co vás baví, a ne to, co vám ostatní řeknou, že vás bude bavit. A myslete na budoucnost, doba užívání skončí, ale vědomosti a zkušenosti zůstanou, a čím lepší budete mít základ do života, tím seženete lepší práci, budete mít víc peněz, méně stresu a spokojenější život. Amen.