Jak jste se ve škole bránili obtěžování jak od kluků tak od holek, pokud si na to ještě vzpomenete?

Když jsem obtěžoval spolužačku Stefanii na OA, tak mě zmlátila před celou třídou. Neřekl jsem to učitelům, ani doma.

V začiatkoch ten rozdiel medzi chlapcom a dievčaťom bol pre neznalého nepozorovateľný. Neskôr keď rozdiel už bol viditeľný spolužiaci rýchlo spoznali ktorú možno obťažovať a ktorú radšej nie.
ale načo to vysvetľujem, toto je predsa vzťah, ktorý sa od praveku dodnes nezmenil

S klukama to bylo rychle vyřešeno, pokud vůbec něco takového nastalo. S děvčátky to bylo o DOST horší.
Totiž jednak mutti nerada viděla, když se peru s holčičkama (včetně sester a to byl hlavně se starší starší HODNĚ nerovný boj v první třídě, když ona byla v sedmé a veslovala za Slavoj Vyšehrad, auvajs auvajs!), takže mně způsobila svým neustálým hudrováním mentální újmu spočívající v tom, že „holky se nebijí“. (jo, vím že jsem genderové sexistické prase, které odmítá jít s dobou)
Sice mne život naučil, že ono to za VELMI specifických podmínek NENÍ dobré dodržet, ale i tak pokud jsem k tomu okolnostmi donucen, je mi z toho hodně špatně – díky mami! :(

A protože jsem nedokázal k děvčátkům genderově vyváženě přistupovat stejně jako k chlapcům, důsledek byl, že jsem promptně a plaše mizel z jejich dosahu. Tedy – ne že by mi to nějak extra vadilo, ale přeci jen… Ty, od kterých bych se RÁD nechal obtěžovat mne prostě neobtěžovaly. A vlastně ani nikoho jiného. Možná proto, že samy byly obtěžovány a co se ti nelíbí, nečiň jiným. Vážně nwm, no. ;) :D

Obtěžováním od děvčat jsem se nebránil. 🙂

Kdo není slaboch, není obtěžován, protože má přirozený respekt.

Pohlavky, fackami, holka neholka. Potom ode mne dali ruce pryč.

Nikdo mně neobtěžoval