Jak jste se po střední škole rozhodli, co budete dělat v životě dál?

Nijak jsem se nerozhodoval. Vždy to přišlo nějak samo. Co budu dělat, bylo celkem jasné už při studiu.

Po střední jsem jasno neměl, rozhodl jsem se až na vojně.

Já jsem na gymnáziu byl naivní a představoval jsem si, že kariéru si udělám podle nejoblíbenějších vyučovacích předmětů, protože ve škole to byla samá věda, ale náhled na pracovní trh škola neposkytovala a odnikud nepřišlo poznání, že to, co se tam učí, jsou převážně obory, kterými se téměř nikdo neživí. Když jsem byl ještě takhle naivní, snažil jsem se dělat vědu. Poznání přišlo až o deset let později, kdy mi vědci i v západní Evropě říkali: „Je málo peněz, málo pozic, musel byste do Ameriky.“ Emigrovat do Ameriky jsem nechtěl, takže jsem ve 30 letech začínal v novém oboru, a měl jsem tudíž nevýhodu oproti těm, kteří do oboru mířili už od dob svého studia. Takže dej pozor, aby se ti nestalo taky tohle.

Nechápu, proč se školy tak málo starají o to, aby nás připravily na úspěch v životě, udržují nás v iluzi, že školní prospěch ve vědních oborech, kterými se téměř nikdo neživí, je pro nás strašně důležitý a že se nějak automaticky přetransformuje v životní úspěch, a nechávají nás, abychom spotřebovali spoustu času na vlastní cestě za poznáním toho, co potřebujeme pro úspěch v životě, aniž by nás na tu cestu aspoň směrovaly. Nevidím důvod, proč by mělo být potřebné, aby školy produkovaly lidi, kteří po vystudování nevědí, čím mohou být přínosem pro společnost.

Tak délat můžeš to, čemu rozumíš a na co máš školu. Pokud vyleze maturant ze školy a neví co si počít, je to trochu smutné.

Každopádně v tom lepším případě, že máš studijní předpoklady, můžeš pokračovat v dalším studiu.