Jak jinak rozlišit tolerantního jedince od toho bez názoru, když nevlastním detektor míry tolerance a vlasního názoru?

Toleruji každý názor. Potom k tomu nějaký názor řeknu. Odborníci mívají svůj názor a ten je šablonou a tolerance se tak nepovoluje. Jedině na úkor kvality a peněz investora.

Řekněte svůj názor a diskutujte. Sledujte reakci protěšku – zda si uvědomí či přizná, např. chybu. Jednou či dvakrát je možníé ustoupit, ale nemělo by to být pravidlem.

Je třeba vědět, čeho chcete v životě dosáhnout, mít určité hranice, vlastního sebevědomí. Pokud to není jasné, dochází k manipulaci.

Pokud se vaše názory liší, tak se spíš dívejte na to, v čem se shodujete. Nejde někomu nadávat, někoho urážet atd., že je jiný než vy.

Vidět v tom druhém jen to pozitivní, nevynášet neunáhlená rozhodnutí či odsuzovat.

Tolerance není lhostejnost, ale moudrá víra, že i ten druhý může mít pravdu.“ Jiří Menzel

Zdroj: https://citaty­.net/temata/to­lerance/

Co je míra vlastního názoru? Vlastní názor je názor, s nímž protějšek může, nebo nemusí souhlasit. Třeba věřící – respektuji jeho víru, i když jsem beznaboh, ale neměli bychom jeden druhého přesvědčovat, kdo má pravdu. To už není tolerance, ale obtěžování až manioulace.

Není to vždy jednoznačné, záleží také na temperamentu.

Tolerantní člověk: Řekne svůj názor (nepovažuje ho za jediný možný a správný), vyslechne si tvůj názor (nebude tě přesvědčovat, že je špatný, hloupý). Můžete o svých názorech diskutovat, ale bez manipulování, bez urážení. Prostě on má názor x, ty názor y. Neplatí x ani y, prostě se můžete o nich pobavit. Platí názor x i y. 🙂

Ano, všichni přece dokážeme rozlišit, jestli má někdo
vlastní názor, nebo jestli jenom papouškuje, co kde slyšel.

I Vy takový „detektor“ vlastníte a používáte.