Jak je vám v uzavřených prostorách?

Úplně stejně jako v neuzavřených propstorách.
Netrpím klaustrofobií.
A mimochodem si dovolím poděkovat za správný výraz-prostorách. Mnoho lidí by uvedlo prostorech, což není správně.

Ani ne, řek bych – zhruba ve dvanácti letech jsem měl dokonce tu čest navštívit i vnitřek hrobky generála Gablenze a nijakými pocity stísněnosti jsem při tom netrpěl.
Zato výtahům se pokud možno vyhýbám – coby horský turista si všechno radši vyběhnu po schodech. Viděl jsem pár hrůzostrašných scén z filmů s lidmi v zaseknutém výtahu a to mi stačilo. Bechtěl bych…

Jednou jsme byli v plzenském podzemí, ale neoficiálně a po hodině, kdy jsme ztratili baterku, malinko pobloudili a svítil jsem jenom telefonem se mi neudělalo dobře a museli jsme ven. Ještě dva dny jsem z toho byl mimo. Snad to bylo jenom proto, že jsem to tam neznal, ale nikdy více!

Já jsem zůstala trčet ve výtahu asi půl hoďky, než mě zachránili, ale od tý doby chodím pěkně pěšky po schodech! Ač netrpím klaustrofobií, nelíbilo se mi v té malé krabici, teda ve výtahu!

tak to netrpím.

Trpím klasutrofobií. Nemůžu se zavřít ani na záchodě.