Jak je to s % uskutečnění momentálního nápadu viz AJ věty: „I will read a book. + I will be reading a book tonight.“?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Vždy, když někde vidím procentuální rozbor, nemůžu se nesmát. Rodilý mluvčí by nad tím v životě takto neuvažoval. Někde jsem dokonce viděl – no považ – popsaný rozdíl mezi dvěma anglickými časy deseti (!!!) procenty! :{D>
Pravda je, že „will“ by se použilo spíš pro spontánní rozhodnutí, „going to“ pro plánovanou budoucnost a budoucí průběhový pro PEVNĚ naplánovanou budoucnost spojenou s konkrétním časem nebo jinou souběžnou budoucí činností (ani ta pevně naplánovaná budoucnost se však nedá vyjádřit procenty – vždy do toho může něco vlízt). Má to ovšem několik velkých ALE:

• budoucí čas prostý, tedy s „will“ a prostým infinitivem, se pro vyjádření budoucnosti může použít prakticky vždy. Jen s tím rozdílem, který už jsem popisoval v odpovědi na tvou minulou otázku: když použiju budoucí prostý s konkrétním časem, bude to znamenat spíš začátek činnosti, kdežto s budoucím průběhovým už bude daná činnost nějakou dobu probíhat (odtud ten název).

At 9 AM I will go to work (půjdu > tedy vyrazím).
At 9 AM I will be going to work (už budu na cestě, tedy vyrazil jsem dříve než v devět).

• zatímco will spíše použijeme pro spontánní mometální rozhodnutí (TEĎ půjdu a něco udělám), be going to použijeme pro pevná rozhodnutí o budoucnosti, která již byla učiněna a promyšlena (v minulosti, byť třeba nedávné). Ta hranice je tedy často velice neostrá, a pokud zaměníme going to s will, prakticky se nic neděje. Porozumění to nebrání už vůbec.
• pokud se budoucí průběhový neváže s konkrétním časem (jako ve tvém posledním příkladě), evokuje to představu, že tu činnost (v tomto případě čtení) budeš provádět delší dobu.

Upravil/a: quentos