Avatar uživatele
Deitros

Jak historicky vnímáme prezidenty republiky?

Jak je možné, že v dobách existence ČSR nebo ČSSR bereme historicky jako důležitější osobu prezidenta republiky než premiéra? I přesto, že se v obou státních útvarech jednalo o parlamentí systém. Dnes máme stejný systém jako republika před 100 lety a bereme jako důležitějšího politického činitele premiéra. Aspoň tedy já dokážu vyjmenovat více prezidentů ne-li všechny, než premiéru za toto období.

Zajímavá 0 před 619 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Ametyst

Prezident je zkrátka hlavou státu. Bez ohledu na to, jak velkou mívá doma pravomoc, reprezentuje republiku v zahraničí. Je to nejvyšší politická funkce, a předpokládá se, že je prezidentská funkce vrcholem politické kariéry. Že má prezident již zkušenosti z politiky. Myslím že je vnímán lépe než předseda vlády: nepokazí toho tolik.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Filip84

Pokud píšeš „vnímáme“, pak to znamená, že jsi také institucionali­sovaný a nemyslíš vlastní hlavou.

Ale ano, jak předepsala Ametyst: president je nejvyšším představitelem státu. No, to je jedna věc, ale on má v popisu práce také ten stát representovat. Tak to dělá, no – třeba jako Miloš Virosa, hezky, na Krippelkáře, „s opicí“ (nebo, dobře, alespoň „s nátiskem“), ho přivezou do tabačky, jo, ještě mu dají hnátu do trojcípého šátku, takže vypadá, jak když ho po cestě ještě zachvátil (posmýkal) automobil, on tam vyhlásí „svatou válku“ všem abstinentům, nekuřákům a vegetariánům, a tak si tu žijem, i se soudruhem presidentem! 🤷‍♀️😅 Ne, je to, samozřejmě, trošičku nadsázka, ale u Miloše Virosy až tak moc ne, že.

Druhá věc je, že president je také vrchním velitelem armády. Ten Miloš je ideální příklad, živě si představ, jak dělá tu přehlídku, na té Krippelkáře, „s nátiskem“, pobryndaný od kakaa a puddingu… Nemusím to rozvádět, že?

Třetí věc je, že dlouho, dlouho byl soudruh president zároveň také generálním tajemníkem ÚV Strany. Pozor, to byla 100× důležitější funkce, být vysoce váženým soudruhem generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa! 😎😎😎 Tak když už, soudruh, tu funkci generálního tajemníka ÚV Strany měl, tak bylo takovým nepsaným pravidlem, že se ze soudruha generálního tajemníka ÚV Strany udělal také soudruh president – někdo to musel dělat! 🤷‍♀️

Jo, všelidové vnímání je jedna strana věci, realita druhá. Ano, jistě, odsouzený Tomáš Garrigue Masaryk byl pro spoustu lidí „president osvoboditel“, a ano, vytvořil se kolem něj jakýsi kult osobnosti, co do monstróznosti jistě nesrovnatelný, ale typově totožný. A není nutné chodit nikam daleko – stačí se podívat na Wikipedii (https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Tom%C3%A1%C5%A1_Ga­rrigue_Masaryk) a máš to: pamětní deska, že v tomto „chrámu páně“ byl ods.Masaryk dne 31. srpna 1880 přijat do církve. Druhá pamětní deska, že v tomto kostele se, v letech 1878 – 1882, ods.Masaryk účastnik „služeb božích“. Další pamětní deska v Letohradě, od městské rady (takže veřejným nákladem, všichni to škodovali!🤦‍♀️), že 1. května 1904 tam ods.Masaryk přednášel. No, to je kult osobnosti, jako u vysoce váženého soudruha věčného presidenta Kim Il Seunga. Tam jel soudruh vizitírovat kačky, tam si sedl na lavičku, a už je lavička natřena na bílo, ohrazená plůtkem a je u toho tablica, kdy tam vysoce vážený soudruh věčný president seděl. Princip naprosto shodný. Tak, čemu se divit?

Edvard Beneš, zase, měl tu smůlu, chudák, že musel být tím vrchním velitelem ČSA. Přitom to byl Soldat, jak noha, jak dvě nohy! No ano, ale tak někdo to musel dělat. Tak dělal. Samozřejmě, že za odstoupením tzv. Sudet, nebo tím, jestli budeme válčit, nebo nebudeme, nebyl jenom Beneš. Ale byl za tím hodně, a hlavně, byl vidět! 🤷‍♀️

Jediný, koho bylo opravdu právem vidět, byl státní president Protektorátu Čechy a Morava Emil Hácha. Chudák, starý pán, do jakékoli politické funkce se nehodil a byl do ní doslova dotlačen (což bylo jenom dobře, to už Plato psal, že v republice musí zastávat veřejné funkce nikoli ti, co chtějí, ale ti co nechtějí a musí být do nich nuceni) a měl opravdu těžké, nezáviděníhodné postavení. Udělal, co se dalo udělat, a taky se mu za to dostalo „vděku“, že.

Kléma Gottwaldů byl „první lidově demokratický“, první opravdu soudruh na Hradě, no tak aby nebyl vidět, sakra! Jinak to byl Syfilidou prolezlý alkoholik a Stalinova loutka.

To samé byl Toník #1 (Zápotocký). Taky loutka Moskvy, semletý revoluční dobou, a u toho mám historku: Toník byl, někde u nás, na státní návštěvě, už jako soudruh president. A se papalášům trhnul, utekl do hospody (já vím, do které), kde normálně – soudruh president! – mastil s chlapama karty a chlastal pívo. No nic, nakonec ho „kluci ze státní“ našli, odvedli ho do Tatraplánu (nebo jiné káry, kterou Toníka vozili), jako by ho brali „na státní“, no prostě Toník #1.

Jo, Toník #2 (musíš uznat, že to je úplně vhodné jméno pro lidově demokratického presidenta – Toník! 😎), to bylo zase jiný Kaffee: on byl tak jako celkově docela blbý, říkalo se mu „fešák Tony“, nebo „Schöne Tony“, nebo tak něco, byl to náš nejdražší soudruh president – bral něco kolem Kčs 150,000.00, náhrady cca to samé k tomu, plus ještě cca 1/2 toho měla další „náležitosti“ – takže Toník #2 nás stál cca Kčs 500,000.00 v době „po měně“, kdy průměrný plat attakoval cca tisícikorunu. Jinak nic, jinak tam byl veskrze do počtu. Jo, a do toho občas překvapil, ale to jsou politické záležitosti, to na mediální obraz soudruha presidenta moc vliv nemělo.

No, Ludvík Svoboda, že jo, hrdina, legionář, jasné. Akorát, že ho v roce 1973 tak jeblo, že nebyl s to ouřad soudruha presidenta zastat, a zároveň nechtěl od válu. No tak se schválil ústavní zákon o dvou odstavcích, jehož meritem bylo, že když soudruh president rok nevykonává funkci, může ÚV Strany zvolit nového soudruha presidenta. Problém vyřešen, harmonie obnovena, přišel soudruh Husák.

No a Gustáv Husák. Taky „případ“: na jedné straně on si odseděl v padesátkách 9 let, a to nebyly žádné „křížkové lázně“, jako, ne, ne. No a říká se, že i dokázal, čas od času, pomoci – s aliendrone jsme to tu, svého času, probírali. Těžko říct, jestli je to pravda, v každém případě Husák byl generální tajemník i soudruh president kontroversní, v každém případě, po Gottwaldovi, asi nejvíc viditelný a „potentní“ president v rámci lidově demokratického zřízení.

Vašek Havlů logicky musel být vidět, protože to byl takový ods.Masaryk #2. Jistě, samozřejmě, ta „aura“ kolem něho nebyla ani zdaleka masarykovská, no ale byl to disident (takže anarchista, který uspěl 🤷‍♀️), a hlavně, on měl styky a jméno v zahraničí (a je úplně jedno, jestli právem, nebo ne). Svým způsobem byl Vašek Havlů osobnost.

Vašek Klausů měl, zase, prořízlou hubu a kradl tužky, no. No a Miloš Virosa už je jasný, že.

Ale reálná moc, reálná důležitost té funkce, v dané době, a reálná důležitost té které konkrétní osoby jsou vždy někde jinde, než všelidový, nebo mediální obraz.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Disraeli

Fůůůj anebo blééé. Nelíbil se mi ani jeden a ani jedne za moc nestál (přestože někteří byli lepší, než jiní, nedá se mluvit o tom, že by byli nějak dobří, přínosní atd. Spíš jen kdo byl míň horší, než jiný :D).
Když slyším/vidím/cítím republiku, tak se mi chce blít. 🤣 Uznávám, že například stát může mít mnoho podob, jako i jeho uspořádání a systémy, a tak třeba jak republika, tak monarchie MŮŽOU být dobré i špatné (republiky tendenčně mnohem horší) a vím, že to tak je (tzn. že i republika BY MOHLA být dobrá). Ale jsem prostě (dobrovolně) zaujatý vůči republikanismu a prezidentům. 🤮

Je brán jako důležitější za jedno kvůli symbolismu, významu, tomu co představuje atd. Tj., i když je to třeba jen formální, „bez-mocná“ nebo snad ceremoniální role, tak je to stále HLAVA státu, de facto nejdůležitější postava ve státě (navzdory tomu, že třeba nemá politickou moc). No a za druhé proto, že je tu takový trochu kult toho prezidentství, který vznikl od „tatčíka“ Masaryčka – kterýžto úřad byl už v té doběsice v parlamentním systému (silně omezené pravomoce a role prezidenta); ale měl o něco větší možnosti a hlavně si „tatíček“ ponechal (či přisvojil) spoustu panovnických poct, které měli bývalí monarchové.
Význam to zkrátka má. Ale není hlava státu jako hlava státu (každopádně ani vlády). Říkám fuj na prezidenty a (takto) volené představitele, v demokratickém, parlamentním a stranickém systému.

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Vědět kdo se v tom Úřadu vystřídá od revoluce dodnes tak na trikoloru ani nesáhnu a necinkám jak šulin se zvonečkem klíčemi na náměstí! 🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦­‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦­‍♂️ … Kašpaři falešní neuctiví a bez morálky… hrůza hrůzoucí 🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦­‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦­‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦­‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦­‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦­‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
plebs

Jak se to vezme, Masaryk, Beneš, Hácha, Beneš, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Havel, Klaus, Zeman a Generál no je to trochu nádhera také problém za sto let.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek