Jak často jste doma slyšeli : Dokud tě živíme, tak … ?!

Nikdy. Rodiče byli vždy rozumní a počítali s tím, že když si pořídí potomka, budou se o něj muset starat. A ani já jsem se nechoval jako dement a nedělal jsem nějaké výjimečné kraviny. A když jsem tu kravinu někdy udělal, dostl jsem hned výchovně symbolicky „přesdržku“, místo nějakého vydírání, nastavování podmínek…

Velice málo. Spíš by se dalo říct, že jsem to neslýchával.

ještě v šesnácti, ale pak jsem chodila na
brigády a nosila domů penízky a byl klid :))
Doplňuji:
jo a ségra po mě žebrala kapesný na
intru chodila na pívo a cíga já na ně
dřela ona si to odpracovala tím, že prala
v sobotu na celou rodinu to už jsem tu
psala, jak jsem falšovala ty podpisy
celý 4 roky a nikdo nic nepoznal no
sranda :O)

Upravil/a: briketka10

¨Bohužel ano. Až ti bude 18, dělej si co chceš! Když jsem dosáhla toho věku, bylo mi řečeno: Dokud u nás bydlíš, budeš se chovat jak my si představujeme. Podotýkám, že to byla hlavně maminčina linie a navíc rok 1972…

Často a ještě to slýchám. Takže držím h..u a krok.

Snad nikdy,byla jsem poslušné dítě,mamka říkala,že tak 17 jsem byla zlatá.Pak jsem trochu pohoršila,ale fakt jen maličko,když jsem potkala nesprávného kluka.

Velice málo,protože jsem už od 15 let chodil na brigády.Spíše mi otec říkal ,,nemysli si,i když mne bude 90,stále můžeš ode mne dostat přes h..u. nebo ránu holí''. 🙂

dokud mě živili…

Nikdy.Tatínek zemřel mladý.Skvělá i když přísná maminka tato slova neřekla ani jednomu z pěti dětí,nebylo to potřeba..

Nikdy.
Byli jsme 4 sourozenci bez otce. Já nejstarší jsem ho jaksi suploval – co se týče organizace práce doma, nákupů, výchovy byť nepatrně mladších sourozenců, atd. Nejtěžší práce jsem pochopitelně dělal já a dokonce jsem kvůli tomu občas nemusel do školy, heč!
No a možná proto na podobná upozornění nebyl čas ))

Když si vyžadovali moji poslušnost – čas od času.

Narovnává to vztahy po ekonomické stránce…

Máma mi dávala 200 Kč, co jsem byla na střední škole a protože mi to nestačilo, chodila jsem již od 15 let na různé brigády, k popelářům, mytí černé kuchyně, prodávala jsem oblečení v tehdejším Domě Módy apod. Pomalu všechny víkendy. Po vystudování školy po mně chtěla matka příspěvek na domácnost a moc se divila, když jsem se vzpříčila a platila ji též „jen“ 200 Kč. Stravovat jsem se ovšem musela sama, matka vařila jen v sobotu na 2 dny a vařila je ty nejlevnější jídla, pajšl, ledvinky, smažený květák, kuře, kapustové karbanátky